Česká republika vyniká negativně, ale také pozitivně. Patříme mezi nejhorší na světě, když řešíme virovou epidemii. Ale jakmile máme odpovědět, co považujeme za nejdůležitější pro svoji budoucnost, častěji než obyvatelé ostatních států Evropské unie jmenujeme vzdělání, odbornou přípravu a celoživotní studium.

Odnepaměti se zdravíme, přejeme si zdravíčko a připíjíme na zdraví. Když do České republiky pronikla nová choroba covid-19, opakovaně jsme zavřeli školy, obchůdky a divadla, abychom zpomalili nákazu. Přesto jsme podle oficiálních statistik druzí nejhorší na světě, pokud porovnáváme oběti na lidských životech. 

Například Spojené státy vykazují přes 1 600, Spojené království skoro 1 900 a Česká republika přes 2 100 mrtvých na milion obyvatel. Nebýt maličkého San Marina, máme nejhorší bilanci. Tuzemské nemocnice jsou přeplněné a pacienti, na které nezbývají volná lůžka, mají být převáženi do zahraničí. Evidentně jsme někde udělali chybu nebo jsme něco zanedbali.

Děti nesmějí do škol, dělníci musejí do továren

Konzervativní politici a průmyslníci chtěli spíše svobodné podnikání, než restrikce. Zatímco levicoví politici a odboráři navrhovali, abychom v nejtěžších dnech zavřeli všechny postradatelné podniky. Oba přístupy mohou být svým způsobem úspěšné. Spojené státy a Spojené království se živelně promořovaly a rychle taky očkují. Nový Zéland a Finsko zavedly dočasný tvrdý „lockdown”, a mají relativně nízké ztráty na životech (méně než 6, respektive méně než 150 mrtvých na milion obyvatel).

Představitelé českého státu však nevypracovali žádný důkladný plán, jak epidemii zvládneme (zaznělo, že plán má jenom virus), ani příliš nepovzbudili morálku (údajně krachují „neschopní” podnikatelé). Děti nesmějí do škol, ale dělníci musejí do továren, které jsou významnou virovou líhní. Mnohé obchůdky jsou zakázané a krachují, avšak velké korporace jedou dál, a některé navíc čerpají dotace. Kompenzace jsou nízké, ale státní dluh rychle roste (z předloňských 1,6 na letošních předpokládaných 2,5 bilionu Kč, tedy někam na 45 % ročního hrubého domácího produktu). Divadla mají utrum, ovšem fotbalová liga funguje. Obyčejní občané jsou zavření doma, zatímco některé domnělé autority chodí na večírky.

Vzdělání, odborná příprava a celoživotní studium

Naši čelní představitelé jsou bezradní, ale naše společnost není beznadějná. Aspoň podle průzkumu veřejného mínění, který v listopadu a prosinci 2020 uspořádala Evropská komise (Eurobarometr). Jedna otázka zněla: Co považujete za nejdůležitější pro budoucnost? V celé Evropské unii byla nejčastěji jmenována zdravotní péče, kterou upřednostnilo 36 % respondentů. V některých státech jsou prioritní mzdy, jinde důchody, sociální ochrana, zaměstnanost nebo rovnováha mezi pracovním a osobním životem. V České republice vyhrálo vzdělání, odborná příprava a celoživotní studium, jež preferuje 45 % našinců. Stejná vznešená priorita dominuje také ve Finsku, Belgii, Nizozemsku a Dánsku, v tuzemsku je však nejžádanější.

Eurobarometr, výzkum priorit 2020

Přitom formální vzdělání máme docela dobré. Porovnejme Českou republiku s celou OECD (Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, kam patří rozvinuté demokracie): V populaci, které je nyní 25 až 34 let, máme sice podprůměrný podíl vysokoškoláků (33 % oproti 45 %), ale málokdy končíme základkou (7 % oproti 15 %). Ve formálním vzdělání předbíháme Maďary, Italy i Němce. Pojďme tedy hlouběji. Možná potřebujeme poetické ideje pro svoje prozaické dovednosti, ale také spravedlnost pro předpisy, motivaci pro sebezapření, naději pro námahu, soucit pro oběti, odpovědnost pro svobodu a kompetentní demokraty pro politické funkce.

Autor úvodní ilustrační fotografie: David Peterson

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno