Vrcholní představitelé Evropské unie, tedy premiéři jejích členských států, uzavřeli přelomovou dohodu. Společný rozpočet rekordně stoupne, přičemž nově nebude vyrovnaný, nýbrž deficitní. Evropská unie si půjčí 750 miliard eur (asi 13 ročních státních rozpočtů České republiky), aby rozdělila většinu jako granty a menšinu jako úvěry mezi členské státy. Některé dostanou více, jiné méně, přičemž primárně bude záležet na místní životní úrovni a také na nezaměstnanosti, která v tuzemsku zůstává malá díky nízkým mzdám.
Ještě nedávno ekonomové spekulovali, o kolik procent letos stoupne ekonomika a jestli další cyklická krize začne napřesrok, nebo později. Potom ale na jednoho člověka přeskočil nový virus, který postupně paralyzoval globální lidskou společnost. Evropská unie zatím zvládá situaci poměrně dobře – na rozdíl od Asiatů nebo Američanů nemusíme kopat hromadné hroby. Ale také tady byly populace celých států omezeny plošnou karanténou, ekonomika meziročně klesá zhruba o 8 % a hrozí dominový efekt: propouštění, platební neschopnost, exekuce…
Starý kontinent na novém začátku
Kormidelníci Evropské unie, tedy premiéři a prezidenti jejích členských států, pět dní (17. až 21. července) rokovali, aby nalezli nějaké přijatelné řešení. Seveřané jsou dlouhodobě spořivější nežli jižané, takže občas zaznělo nějaké veto, na stůl dopadla sevřená pěst nebo někdo odešel na čerstvý vzduch. Ale všichni – včetně českého premiéra Andreje Babiše – nakonec souhlasili s přelomovým plánem: Zatímco doposud je společný rozpočet dlouhodobě vyrovnaný a představuje 1 % hrubého národního příjmu (setinu toho, co dohromady vyprodukují všichni občané, včetně jejich zahraničních výdělků), v letech 2021 až 2027 bude vyšší a deficitní.
Evropská unie původně předpokládala, že v následujícím sedmiletém období od svých členských států vybere a podle solidárního principu přerozdělí asi 1 074 miliard neboli 1,074 bilionu eur. Ale nyní svoje plány zásadně přehodnotila. Navíc si půjčí až 750 miliard eur (asi 20 bilionů Kč, tedy 13 ročních státních rozpočtů České republiky), které následně budou rozděleny mezi členské státy většinou jako granty (až 390 miliard eur) a menšinově jako úvěry (až 360 miliard eur).
České mzdy neodpovídají produktivitě
Granty a úvěry mají rozhýbat sevřenou ekonomiku, pochopitelně především tam, kde jsou problémy nejhlubší. V letech 2021 a 2022 dostanou finanční injekci především chudé státy, které trápí vysoká nezaměstnanost. Česká republika podle druhého zmíněného kritéria velkou pomoc nepotřebuje, protože máme největší podíl pracujícího obyvatelstva.
Tuzemská zaměstnanost však záleží nejenom na našem zdravotním stavu a šikovnosti, ale také na naší ceně, která vychází poměrně levně. Minimální mzdu máme nižší (575 eur), než Polsko (611 eur), Portugalsko (741 eur) nebo Řecko (758 eur), jejichž občané přitom zaostávají za naším výkonem. Podle Eurostatu průměrný Čech vyprodukuje 20 990 eur, Portugalec 20 640 eur, Řek 17 500 eur a Polák 13 780 eur ročně (srovnáváme hrubý domácí produkt neboli HDP, tedy produkci na daném území, přepočtenou na osobu).
Rezervy máme vůči celé Evropské unii. Průměrná cena hodinové lidské práce ve všech členských státech činí 27,7 eur, speciálně v tuzemsku jsme však na 13,5 eurech, čili bezmála na polovině. Přitom produktivitu máme průměrně o třetinu nižší (ročně 20 990 vůči 31 110 eurům na osobu = 67,5 %). Zaměstnavatelé tedy českou práci levně kupují a draze prodávají, takže tady zůstávají, investují a podnikají.
Za kolik jsme ochotni pracovat?
Výplaty můžeme zvyšovat individuálním nebo kolektivním vyjednáváním, eventuálně minimální mzdou. Ani jedna cesta zatím není úplně efektivní, protože Češi vedle svých evropských partnerů vypadají jako laciní workoholici. Možná prostě máme raději práci, než peníze. Nebo jsme submisivní.
Konzervativní ekonomové doposud varovali, abychom minimální mzdu valorizovali jenom mírně, případně vůbec. Pokud cenu lidské práce zvedneme příliš, bude předražená a zaměstnavatelé začnou propouštět, nebo dokonce odejdou investovat a podnikat jinam. Ale co kdybychom minimální české mzdy dorovnali aspoň na úroveň pomalejších Poláků, Portugalců nebo Řeků? Případnou zvýšenou nezaměstnanost teoreticky můžeme řešit novými evropskými penězi, kterými lze financovat například rekvalifikace a tuzemská inovační centra, kde mladí talentovaní vizionáři zakládají nové ambiciózní firmy.
Od roku 2023 budou záchranné unijní granty a půjčky rozdělovány především podle toho, jak jednotlivým státům klesá HDP.
Autor úvodní fotografie: Andrea Piacquadio
Tomuto zveřejnění opravdu tleskám, ale zamyslí se někdo nad tím, co je vlastně v pozadí toho všeho? Kde je český kapitál, proč navyšovat závislosti? Tak alespoň jedna dobrá zpráva: Nezdegenerujeme. Chtějme více od života, jsme jeho tvůrci. Přeji Vám všem především drzost vykonavatele!