Ester Ledecká potvrzuje českou stagnaci a norský triumf

Díky pracovité, inteligentní a sympatické ženě jsme letos získali dvě zlaté olympijské medaile. Tedy stejný počet, jako na minulých zimních hrách v ruské Soči (2014). A stejně jako na předminulé sněhové olympiádě v kanadském Vancouveru (2010). Naše neveliká republika dlouhodobě dosahuje poměrně dobrých výsledků, jejichž setrvalý stav by však škarohlíd mohl nazvat stagnací. Zvláště, pokud pohlédneme na Norsko, které získává zlatých placek mnohem více: v Kanadě 9, v Rusku 11, a letos v Koreji 14! Tentokrát celkovou medailovou bilancí předběhlo všechny ostatní státy, včetně několikanásobně větších velmocí, například severské Kanady! A když zapátráme důsledněji, zjistíme, že Norové neoslavují žádného svého supermana nebo bohyni, nýbrž svoji přátelskou kulturu.

Soukromé vzdělávání a milionové investice

Ester Ledecká, stejně jako celá její rodina zasluhuje obdiv a upřímné gratulace. Ale je otázkou, nakolik patří do normální české společnosti. Rodiče měli obavu, aby Ester netrpěla ve veřejné základní škole, a proto byla nejdříve vzdělávaná doma. Potom chodila na soukromé gymnázium a nyní studuje soukromou vysokou školu. Mezitím, díky milující mámě a tátovi, mohla trávit mnoho času na zasněženém svahu. Otec, výborný hudebník Janek Ledecký, prozradil, že do sportovní kariéry svojí dcery investoval miliony korun. Duchaplná a krásná Ester nakonec coby snowboardistka zakotvila v americkém tréninkovém týmu, kde evidentně potkává špičkové kolegy – protože letos dvakrát vyhrála olympiádu!

Radost a kamarádství, teprve potom závodění

Hledal jsem, zdali taky Norové mají nějakou svoji zázračnou dívku, nebo nadpozemského chlapce. Letos přece získali dohromady 39 medailí, z toho 14 zlatých (Česká republika celkem 7, z toho 2 zlaté)! Článků o norském úspěchu vyšlo požehnaně (například v New York Times, CNN, Guardianu nebo Time), ale žádnému nevévodí jediné jméno. Přesněji řečeno: Světoví novináři, stejně jako jednotliví norští šampioni, pějí chválu na – kamarádství a sociální soudržnost, která prý panuje v zemi fjordů!

Norsko má asi 5 milionů obyvatel a 11 tisíc malých sportovních klubů. Tady, v lokálních střediscích se potkává velká většina (93 %) dětí a mládeže: Kluci, holky, mladíci a slečny z bohatých i chudších vrstev. A pozor: Trenéři nepočítají skóre (góly, trefy, výhry) svých svěřenců, dokud malí atleti nepřijdou do puberty, přesněji dokud nedosáhnou 13. roku života. Předtím mají sportovat jenom pro radost a její sdílení. A stejným stylem pokračují dál: Trenéři zásadně nekomentují tělesnou váhu svých svěřenců, aby chlapce a děvčata nepřivedli k anorexii nebo bulimii. Reprezentanti se chlubí, že mezi sebou nemají žádné separatisty, kteří by na soustředění požadovali samostatný hotelový pokoj.

Norsko sice investuje do sportu podobně jako jiné západoevropské státy, ovšem úměrně svojí velikosti, takže několikanásobně méně, než například Velká Británie, která letos získala 5 medailí, z toho jednu zlatou. Ale skandinávská monarchie nevyplácí finanční bonusy za olympijská vítězství, takže můžeme spekulovat, kam ušetřené prostředky směřuje – že by do obecních amatérských družstev?

Poučení z vítězného a ještě vítěznějšího vývoje

Česká unie sportu píše že, v tuzemsku dlouhodobě ubývá tělovýchovných klubů a jednot, stejně jako jejich členů. Kráčíme tedy jinou cestou, než Norové. A zatím se zdá, že rovnostářské skandinávské království stoupá vzhůru rychleji, než naše středoevropská republika, láskyplně zahleděná do výjimečných osobností.

Ale kdo ví, třeba je norský úspěch jenom bublinou a tamní kolektivisté brzy začnou prohrávat – koneckonců svoje sportovní triumfy neberou jako absolutní prioritu, nýbrž spíše jako hezký bonus k úspěšné sociální inkluzi.

Třeba bude v České republice přibývat takových mužů a žen, jakou je Ester Ledecká: prominentních dětí, které vychodí soukromé školy, dostanou první – poslední a potom dobudou svět.