Často slyšíme slova „investice“ a „důchodová reforma“. Ale málokterý politik má tolik odvahy, aby řekl celou pravdu: Nejlepší je investovat do dětí, aby maximálně rozvíjely svoji přirozenou zvídavost a tvořivost.
Státní důchodový systém totiž funguje na mezigenerační solidaritě: Mladí pracující občané vydělávají na seniory. A dětí se nemusí rodit hrozně moc, pokud všechny dostanou vynikající učitele a špičkové vzdělání, aby se perfektně naučily světové jazyky, rozeznávat pravdivé a zbytečné informace, programovat na počítači, spolupracovat, hospodařit atd. Aby studovaly s upřímným nadšením a potom pracovaly s láskou. Aby obstály v elitních profesích, nebo dokonce rozjely vlastní úspěšné podnikání. Aby dostávaly velkou zaslouženou odměnu, platily odpovídající daně a sociální pojištění, což by pozitivně pocítili taky důchodci.
Příběh začal před naším narozením a neskončí naší smrtí
Tohle všechno má však jeden problém: Investice do vzdělávacího systému se projeví teprve za desítky let, tedy v době, kdy tady někteří z nás bohužel už nebudou. A je hrozně těžké navrhnout národu, aby naší nejvyšší prioritou nebyla lednička plná dnešních dobrot, ale děti, jejich budoucnost a – možná – taky naše budoucnost, pokud budeme mít štěstí a dožijeme se vysokého věku. S takovým programem pravděpodobně politické volby nevyhrajete, protože leckterý člověk – pochopitelně – chce raději menší než větší odměnu, pokud ji dostane dříve než později, dříve než umře.
A tak dlouhodobě vidíme spíše stagnaci, než opravdové pozitivní změny. Třeba právě letos: Senioři dostanou slevy na vlaky a autobusy. Jenomže vláda kvůli tomu chce škrtat, například 400 milionů Kč na Ministerstvu školství, místo aby naopak investovala do nejmladší generace.
Jestli jsme vlastenci, investujme do mladé generace
A mezitím, mnoho našich talentovaných občánků ve škole nenajde podporu, novou inspiraci, moderní učební pomůcky a další motivaci, ale přeplněnou třídu, podhodnocené a sedřené učitele, nudu a stres. A takhle promarňujeme svoje nejcennější bohatství: lidský talent a touhu tvořit. Vzít dětem jejich radost a kreativitu je horší, než spálit všechny bankovky ve státě. Protože peníze postupně ztrácejí svoji hodnotu kvůli inflaci, ale odkaz dobře vychovaného a vzdělaného člověka tady zůstane navždy ve výsledcích jeho práce, v jeho potomcích nebo žácích, v potomcích jeho potomků a žácích jeho žáků…
