Názoroví oponenti spolu mohou férově soupeřit, přitom se vzájemně motivovat a inspirovat. Například odbory a zaměstnavatelé často stojí na opačných stranách pomyslné barikády, ale obvykle hledají rozumný kompromis, aby mohli pokračovat ve spolupráci. Ovšem představitelé obou táborů musejí mít dobrou vůli a pevný charakter, tedy kuráž a čest. Pokud některá strana neplní sliby, odvolává nedávné dohody nebo mlží, lehce dojde ke konfliktu, který zbytečně poškodí naši společnost. A bohužel, právě takhle jsou vyjednávány platy 2019.
Od jasných slibů po rétorické cvičení
Minulá vláda sociálního demokrata Bohuslava Sobotky přidávala zaměstnancům ve veřejném sektoru každoročně a poměrně velkoryse, takže tabulkové tarify (základní hrubé měsíční platy) rostly výrazně rychleji než průměrné životní náklady. Současnému vládnímu kabinetu předsedá miliardář Andrej Babiš, který vysílá různé signály. Například:
4. května proběhla schůzka mezi premiérem a odboráři, tématem byly platy v roce 2019. Účastníci pokračovali tiskovou konferencí, při které Andrej Babiš jmenoval zdravotnictví a školství jako hlavní priority. Zástupkyně zaměstnanců Dagmar Žitníková upřesnila, že premiér během schůzky slíbil plošné 10% navýšení platových tarifů ve zdravotnictví. Andrej Babiš, stejně jako ministr zdravotnictví Adam Vojtěch stáli hned vedle a toto tvrzení nijak nedementovali.
Jenomže právě ministr Vojtěch v červnu Zdravotnickým novinám řekl: „To byl takový slib – neslib, odbory nás k tomu tlačily.“ A 21. července vystoupil premiér Babiš před novináře, odmítl plošné zvyšování platů a jako prioritu nejmenoval zdravotnictví, nýbrž „kulturu, sociál a školství“. Ani učitelé však zřejmě nedostanou přidáno tak, jak doporučovala Poslanecká sněmovna: 15 % od začátku následujícího školního roku.
Platy 2019 mohou reálně stagnovat
Vláda ještě nemá definitivně jasno, ale odmítá požadavky odborů. Místo 10% valorizace tarifů chce většině veřejných zaměstnanců přidat 6 %, z toho 2 % fixně a zbytek formou osobního ohodnocení. Platy 2019 tedy prakticky mohou stagnovat: Tarify stoupnou podobně jako inflace a osobní ohodnocení bývá manažery rozdělováno subjektivně, někdy i podle tiché protekce apod.
Premiér samozřejmě může, a za jistých okolností dokonce musí šetřit. Ovšem záleží taky na formě, respektive na respektu vůči partnerům a předvídatelnosti. Babiš není žádný hlupák, zná ekonomické prognózy a má dlouhodobý plán. Pokud už na jaře věděl, že nechce plošně zvedat platy o 10 %, měl odborářům jasně sdělit svoje stanovisko. Pokud však souhlasil, nemá morální právo odvolávat svůj slib, protože mezitím nedošlo k žádné hospodářské katastrofě, která by zásahem státního rozpočtu takovou změnu ospravedlňovala. Nyní totiž vypadá jako slaboch nebo podrazák, popřípadě obojí a zbytečně riskuje protiútok, v krajním případě stávku veřejných zaměstnanců.
