Reklama obvykle zdůrazňuje pozitiva a zamlčuje negativa inzerovaného výrobku, ale nesmí vyloženě obelhávat zákazníka. Státní ústav pro kontrolu léčiv varuje, abychom v podezřelých internetových obchodech nekupovali kapsle Urotrin, ačkoli jsou tam propagovány jako záchrana nemocné prostaty. Zkušený a přemýšlivý člověk ovšem pochopí sám, že jde pravděpodobně o podvod.

Lékaři mají zaslouženě všeobecný respekt, ale v citlivějších jedincích vzbuzují také stud. Například leckterý muž, který trpí prostatitidou, odkládá zdravotní prohlídku. Když v intimních partiích cítí pálení, raději klikne na bombastickou internetovou reklamu. Vejde do virtuálního obchodu, kde jakýsi bezejmenný „urolog a androlog“ doporučuje kapsle Urotrin. „Ve své vlastní lékařské praxi jsem se přesvědčil, že pouze tento komplex výrazně pomáhá a spravuje prostatu,“ říká údajný doktor.

Reklama a recenze na Urotrin

V jiné reklamě však stejný „urolog a androlog“ říká totéž o podvodném „léku“ ProstEro.

Falešný lékař - urolog a androlog

Tutéž fotografii používají také některé instituce, když hledají opravdové zdravotníky.

Prodejní cena 860 Kč, reálná hodnota mlhavá

Návštěvník dostane poloviční „slevu“, aby prostřednictvím formuláře odeslal prodejcům své kontaktní údaje: jméno a telefonní číslo. Krabička 20 inzerovaných kapslí stojí 1 720 Kč, po údajné úlevě 860 Kč. Jenomže pod nabídkou není podepsaná žádná firma, chybí také obchodní podmínky. A Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) upozorňuje, že „Urotrin“ nenajdeme v oficiální databázi legálních léků.

O reálné hodnotě tohoto přípravku tedy můžeme pochybovat – pokud vám způsobí otravu, bude dokonce záporná, aniž byste znali důvěryhodnou adresu pro reklamaci.

Podle čeho poznáme, zdali Urotrin je podvod

Podobná reklama běžela také na falešné kapsle, náplasti a směsi Prostect, ProstaPlast, ActiPotens, ProRelief nebo Prostalgene. Fiktivní „lékař“ pokaždé vychvaluje univerzální spásnou medicínu, díky které by ovšem jeho profese byla zbytečná. Podvodné internetové reklamy obvykle poznáme podle následujících znaků.

  • Klamavé výrobky bývají propagovány fiktivními osobnostmi, které zdánlivě připomínají skutečné odborníky, ale přitom jsou vymyšlené.
  • Uživatelské recenze jsou podepsány náhodnými jmény. Portrétní fotografie patří zaplaceným figurantům, nebo jsou prostě ukradeny někomu, kdo o reklamě nemá tušení.
  • Odpovědná firma sídlí mimo Evropskou unii, nemá českou pobočku, případně vůbec neprozrazuje svoji identitu.
  • Chybějí seriózní obchodní podmínky, od distributora (kurýra) nedostaneme žádnou fakturu a těžko uplatníme reklamaci.
  • Jde o mezinárodní kriminalitu. Podvodná reklama má zpravidla několik jazykových mutací, fotografie bývají stejné, jména nikoli.

Autor úvodní ilustrační fotografie: Gustavo Fring

9 KOMENTÁŘE

  1. Ano, podvodných přípravků jsou řady a je to nestydaté. Přitom stačí přijmout zákon o trestnosti klamavých reklam a posílit schopnost ČOI ukládat okamžité pokuty – a každý si to rozmyslí.

    • V trestním zákoníku už je odstavec: Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Není potřeba další zákon.

      SÚKL by měl vydat seznam takových neschválených produktů a tím by se měly řídit orgány činné v trestním řízení. Dopadení pachatelů však může být velmi obtížné, jde o podvody v mezinárodním rozsahu. Viděl jsem i dokument v televizi. Jde o hanebné zneužívání lidské touhy po zdraví. Samozřejmě nekupovat léky od kohokoliv na internetu, ale kupovat jen v kamenné lékárně či na ověřené e-lékárně. Poradit se také s lékařem. Každopádně se řídit zdravým rozumem a nenaletět, podvodníci mohou číhat všude!

  2. Existuje spousta různých „zaručených“ pilulek, které odborní lékaři nikdy nepředepíší, ale pořád se dál inzerují, tak jak je to možné, to máme tak ubohé zákony, že se toto nedá omezit?

    • To máte pravdu, za komančů by se to nemohlo stát, protože za totalitního režimu internet neexistoval a pokud v současných totalitních zemích existuje, tak je přísně cenzurován.

      Tak to já jsem raději příznivcem svobody – konečně jenom úplný hlupák nedokáže rozpoznat zjevně podvodné reklamy. Mně jenom vadí, že obtěžují. Měly by být postihovány společnosti, které zjevné podvodné reklamy provozují na svých serverech – včetně googlu. Podvod je trestný čin a skrze internet je snadno dohledatelný inzerent a způsob podvodu je snadno prokazatelný. To by ale policie musela konat, místo toho, aby hlídala např. hranice okresu a obtěžovala normální slušné lidi, například. Také náš školský systém chrápe. Místo, aby děti šprtaly hromady zbytečných údajů běžně dostupných na netu, tak by je měl někdo učit, jak se na internetu orientovat, jak rozpoznávat dezinformace a šmejdy. Jenže školský systém je stále ještě pozůstatek totalitního systému šprtání, tedy až na výjimky, abych nekřivdil schopným učitelům.

  3. Odpovědnost nese i stát. Chrlí mnoho zákonů, jejichž dodržování však potom nevymáhá. Kontrolní instituce nestíhají, nebo jsou pasivní, případně tyto podvody prakticky dovolují. V některých případech patří stát mezi spolupachatele, protože z nemorálního byznysu těží.

  4. Je zajímavé, že SÚKL přesně ví, oč jde, dokáže dokladovat neúčinnost přípravku a tím i klamavou reklamu… a nekoná. Jak je tedy možné, že nenásleduje podání trestního oznámení a žádost o spolupráci s EMA? Pokud tedy ví, že je toto jednání trestné, dopouští se trestného činu také. Možná má naivní představa… V tom případě si ale dovolím vznést dotaz: Komu ku prospěchu? Je to sice fráze z právnického prostředí, ale bylo by dobré, pokud by si ji každý tady položil a zamyslel se.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno