Vláda chce zdanit výhry nad 50.000 Kč. Odejdou hráči do nelegálních on-line kasín?

Jeden z návrhů v tzv. Ozdravném balíčku, který nedávno vláda poslala do parlamentu, je i snížení limitu pro osvobození výher z hazardních her od daně. Tento limit je v současnosti nastaven na 1.000.000 Kč ročně a je navrženo, aby byl snížen na 50.000 Kč. Výhry hráčů převyšující v součtu za rok tuto hranici by podléhaly dani z příjmů. Ministr financí však v minulosti označil jako absurdní představu, že si hráči budou do deníčku zapisovat, kolik vsadili a vyhráli, aby potom podávali daňová přiznání.

Co daň z výher znamená pro stát

Hazardní hry jsou zatíženy speciálním druhem daně, kterou odvádí provozovatelé hazardních her a jejíž základ tvoří rozdíl vložených vkladů a vyplacených výher. Sazba daně se pohybuje od 23 % do 35 %, přičemž je aktuálně navrženo, aby se 23 % sazba zvýšila provozovatelům na 30 %. Jinými slovy, vklady které provedou hráči hazardních her skončí z velké části jako příjem státu. Je tedy nelogické, aby hráči v případě výhry tuto výhru ještě opět danili v rámci jakési „daně ze štěstí”. Je nutno také podotknout, že hráči vkládají do hry své již jednou zdaněné příjmy, a tak kromě daní odváděných provozovateli zdanění výhry znamená zdanit peníze hráče podruhé.

I samotné zvýšení daně pro některé druhy her z 23% na 30% je značně diskutabilní krok. Z pohledu hráčů je logické aby hry, ve kterých kromě náhody rozhodují i znalosti či schopnosti hráče (kurzové sázky, poker) měly nižší sazbu, než hry, které závisí zcela na náhodě (automaty, loterie). Přitom už současná 23% sazba je lehce nad průměrem v rámci EU a analýza Ministerstva financí k Zákonu o dani z hazardních her tvrdí, že by se tento typ her měl danit maximálně 26% sazbou, protože při vyšší sazbě už stát příliš znevýhodní legální trh oproti nelegálnímu a ve finále na daních vybere méně. Tato analýza přitom byla dělána v době, kdy daň z výher byla nulová a motivace hráčů přecházet na černý trh tak byla výrazně nižší, než jak tomu bude v případě, že projde navrhované zdanění výher. Vysoké zvýšení sazeb pro kurzové sázky a živé hry za současného zavedení přísnějšího zdanění výher je tedy zcela nelogický krok.

Stát má z hazardních her vysoké příjmy nejen v podobě hazardní daně, ale také díky dani z příjmů, kterou platí hazardní provozovatelé. Daň z výher hráčů bude oproti výše zmíněným daním pro stát naprosto zanedbatelná. Na chování hráčů však taková změna může mít zásadní vliv. Každý hráč, který se rozhodne přesunout svou herní aktivitu do neregulovaného prostředí, bude pro stát znamenat značnou ztrátu, protože nelegální provozovatelé samozřejmě neodvádí ani hazardní daň, ani daň z příjmů. A ztrátu na těchto daních se nepodaří dohnat výběrem daně z výher, jelikož dlouhodobě ziskových hazardních hráčů je naprosté minimum. Přitom za hru u nelegálního provozovatele hazardních her nehrozí hráčům žádný postih.

Jak daň z výher dopadne na hráče

Drtivá většina hráčů hazardních her se této činnosti věnuje pro zábavu a jsou dlouhodobě ve ztrátě, i když mohou v krátkodobém horizontu vyhrávat. Vzhledem k tomu, že daň z výher se uplatňuje na 6 různých kategorií her (samostatně se řeší technické hry, kurzové sázky, poker atd.), může dojít k situaci, kdy hráč je v zisku v jedné z těchto kategorií a současně ve ztrátě v ostatních kategoriích. To v konečném důsledku může způsobit, že hráči vznikne povinnost platit daň z příjmů, i když byl reálně ve ztrátě.

Například při zisku 60.000 Kč z hraní pokeru a současné ztrátě 100.000 Kč z kurzových sázek je hráč 40.000 Kč v mínusu, ale vznikla by mu povinnost platit daň ze základu 60.000 Kč. Při současném nastavení limitu pro daňovou výjimku na 1.000.000 Kč je výše popsaná situace velmi nepravděpodobná. Hráč by musel v jednom typu hry dosáhnout extrémně vysokých výher a současně v jiném typu hry extrémně vysokých proher. Ale při snížení limitu na 50.000 Kč se podobné případy budou v praxi stávat velmi často. Opravdu budeme danit ztrátovou činnost?

Zdaleka největší dopad bude mít snížení limitu na hráče loterií, u kterých dokonce není možné odečíst vklady do předchozích her a daň je vybírána srážkou z každé výhry, překračující zákonem stanovený limit. Pokud hráč během roku prosází v loteriích 65.000 Kč a jednorázově vyhraje 60.000 Kč, skončí 5.000 Kč ve ztrátě, ale stejně mu bude z výhry stržena daň 9.000 Kč.

Pro hráče, jehož výhry se blíží navrhovanému limitu 50.000 Kč, bude nelogické pokračovat v dalších sázkách stejným způsobem. Pokud by byl v zisku například 48.000 Kč a vyhrál dalších 4.000 Kč, překročí limit pro osvobození výhry od daně a vznikne mu daňová povinnost 7.800 Kč. Výhra 4.000 Kč tak ve skutečnosti znamená ztrátu 3.800 Kč. Jak se takový hráč zachová? Buď bude další sázky podávat pomocí jiných osob, například přes své příbuzné, či přes jiné hráče, kteří jsou daleko od limitu výher, nebo začne využívat služeb nelegálního trhu, u kterého je pro stát téměř nemožné zjistit, jakých výher u něj hráč dosáhl.

U některých typů her jako je například poker mohou hráči také cíleně hrát proti sobě a dosáhnout toho, že hráč přesahující limit prohraje proti spřízněnému hráči a oba se tak do limitu vejdou. Takové jednání je přitom neprokazatelné, protože není možné rozlišit, zda hráč vsadil se špatnými kartami ve snaze o blafování, což je legitimní taktika, nebo zda tak učinil ve snaze prohrát a přesunout část svých výher k jinému hráči.

Existuje velmi malá skupina hráčů, která se hazardnímu hraní věnuje s cílem tvorby zisku. Většinou se jedná o hráče pokeru či kurzových sázek. V jejich případě je pochopitelné, že jim z této aktivity má vzniknout daňová povinnost. Je však důležité vzít v úvahu, že jako náklady si tito hráči mohou odečíst pouze samotné vklady do hry. Mají přitom další nezanedbatelné náklady spojené s přípravou a účastí na hře. Jedná se například o zakoupení analytického softwaru, statistik, tréninkových lekcí od zkušenějších hráčů / sázkařů, náklady na cestu a ubytování na pokerových turnajích a podobně. Považujeme tedy za správné, že je nemožnost uplatnění těchto nákladů kompenzována vyšším stropem pro daňovou výjimku, přičemž aktuálních 1.000.000 Kč považujeme za adekvátní hodnotu.

Kontrola bude prakticky nemožná

Každý účastník hazardních her by si měl vést až 6 různých daňových evidencí (pro 6 typů hazardních her daných zákonem) a u každé z nich sledovat, zda překročil zákonem daný limit pro osvobození výher od daně. Povinnost vést si takovou evidenci dopadne na velké množství osob, které se však věnují činnosti, kterou pouze vyplňují svůj volný čas a u které se nepředpokládá zisk. Naprostá většina hráčů by si podobnou evidenci vedla zcela zbytečně, protože většího zisku nedosáhnou.

Kontrola takové evidence ze strany státu bude také velice složitá, prakticky nemožná. V rámci jednoho typu hazardní hry se evidují výhry a prohry z různých zdrojů. Například hráč, který v průběhu roku hrál ruletu postupně on-line u legálního provozovatele, on-line u nelegálního provozovatele, v kasínech na území ČR a v kasínech v zahraničí, by měl toto vše uvést do jedné evidence a podle té zhodnotit, zda je či není povinen platit daň. Je otázkou, jak bude finanční správa kontrolovat, kolik daný hráč vyhrál v zahraničních kasínech během své dovolené, nebo kolik prohrál u nelicencovaného on-line provozovatele.

V praxi navíc bude velmi složité evidenci vést. Hráči by si měli evidovat každou učiněnou sázku a každou získanou výhru napříč všemi provozovateli, u kterých si daný rok zahrál, a vše ještě rozdělovat podle typu hry. Při návštěvě kasína se hráč typicky zúčastní několika typů her a často nemá povoleno používat mobilní telefon či tablet, protože by takové zařízení mohl využívat pro získání výhody ve hře (strategický software pro poker, počítání karet u hry BlackJack a podobně).

Při současném nastavení limitu pro osvobození výher na 1.000.000 Kč naprostá většina hráčů evidenci nevede a pouze zlomek z nich ji doplní zpětně až v případě, že se jim u nějakého typu hry podaří dosáhnout skutečně vysoké výhry a překročí tak limit.

Ministr financí hovořil o komické absurditě

Historicky byly od daně z příjmů osvobozeny všechny výhry od provozovatelů licencovaných v ČR nebo v jiném státě Evropské unie. Výhry u nelicencovaných a tedy nelegálních provozovatelů naopak podléhaly dani. Možností zdanění výherců hazardních her se zabývala i analýza dopadů regulace (RIA), kterou v roce 2015 zpracovalo  Ministerstvo financí v rámci příprav nové regulace hazardu. V této analýze bylo porovnáno několik možných přístupů k dani z výher a jako nejlepší varianta bylo vybráno zachování osvobození výher od daně.

„Z výše uvedeného srovnání variant a především jejich negativ je jednoznačně zřejmé, že všeobecné zdaňování výher na úrovni výherců je prakticky neuskutečnitelné, při uvážení hlediska efektivity. V úvahu by tento přístup přicházel pouze u vybraných druhů hazardních her a výher přesahujících předem stanovenou výši, nad kterou by celkový fiskální dopad pro veřejné rozpočty předčil administrativní a finanční náročnost správy nově zaváděné daňové povinnosti. Takové řešení však nelze považovat za systémové a zcela spravedlivé a v praxi by mohlo vést k přeskupení hazardního trhu či posilování tendencí účastnit se hazardních her ve státem neregulovaných prostředích.“

Zdroj: RIA 2015

Přesto se návrh na zavedení daně z výher dostal do vládního návrhu zákona (Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní) z roku 2019. Ministerstvo financí tak popřelo svou vlastní analýzu a navíc část návrhu, která se týkala daně z výher, neprošla připomínkovým řízením. I z toho důvodu se konkrétní znění návrhu několikrát měnilo přímo během projednávání ve Sněmovně. Původní varianta, podle které se daň měla vybírat srážkou byla zcela nesmyslná a vedla by k tomu, že i někteří ztrátoví hráči by platili daň z výher. Paradoxně by tak ztrátový subjekt platil daň z příjmů. Vznikl proto pozměňovací návrh, podle kterého se měla daň platit jen pokud je hráč v zisku více než 100.000 Kč za celé zdaňovací období (12 měsíců), přičemž zisk se měl počítat pro různé typy hazardních her zvlášť a u loterií se dále mělo danit srážkou.

K tomuto narychlo vymyšlenému pozměňovacímu návrhu se mnoho poslanců stavělo kriticky, jedním z nich byl i současný ministr financí Ing. Zbyněk Stanjura, jak se můžeme dočíst ve stenoprotokolech z jednání Sněmovny.

„Úplně komické, ale opravdu komické je navržené zdanění výher.“

Zdroj: Ing. Zbyněk Stanjura – stenoprotokol PSP

„Jakým způsobem ta daňová správa ověří, že ta částka, ten daňový základ, je správný? Já si to vůbec neumím představit. Taková absurdita, že bude mít jako deníček hráče a bude si tam psát, kolik vsadil a kolik vyhrál.“

Zdroj: Ing. Zbyněk Stanjura – stenoprotokol PSP

Návrh na zachování osvobození výher od daně podával poslanec Pirátské strany Ing. Tomáš Martínek a podpořila ho i Ing. Věra Kovářová ze STAN. Stejný návrh nezávisle podal i Ing. Jan Bartošek z KDU-ČSL.

„Jsem přesvědčen, že když člověk vyhraje, tak by mu stát neměl brát peníze z této výhry. Vláda navrhuje zdanit výhry nad 100 000. Již v předchozím volebním období bylo jasně řečeno, že danit výhry je obtížně technicky proveditelné, nebo takřka nemožné, nebo tam, kde se o to pokoušeli, tak se to nedařilo. A z toho důvodu… například je nutno vést evidenci výher, je to obtížně proveditelné. A jak říkám, když už člověk něco vyhraje, tak nevidím důvod, proč by mu to stát měl ještě danit. To znamená, přicházím s návrhem, aby se výhry lidem nedanily.“

Zdroj: Ing. Jan Bartošek, stenoprotokol PSP

Nakonec Sněmovna schválila kompromisní návrh, který zavedl daň z výher, ale limit pro osvobození od daně zvýšil ze 100.000 Kč na 1.000.000 Kč. Současně ze znění příslušného ustanovení zákona zcela zmizelo kritérium legálnosti zdroje výher. Zatímco dříve byly osvobozeny od daně jen výhry od licencovaných provozovatelů, po přijetí tohoto návrhu se osvobození týká všech výher nezávisle na tom, zda pochází z legálního či nelegálního zdroje, což zvýšilo atraktivitu nelegálních her pro hráče.

Hra u nelegálního provozovatele je výrazně rizikovější než hra u provozovatele legálního. Nelegální provozovatelé nedodržují zákonem dané povinnosti na ochranu hráčů jako jsou sebeomezující opatření, rejstřík vyloučených osob, maximální sázka a další. Současně tito provozovatelé neodvádějí státu ani hazardní daň, ani daň z příjmů. Žádný zákon však hráčům účast na nelegálních hazardních hrách nezakazuje. Zákon porušuje pouze provozovatel těchto her, případně ten kdo takového provozovatele propaguje, ale ne účastník hazardní hry.

Vyjádřete svůj názor v diskusním fóru pod článkem! A jestli jste proti navrhované dani, podepište petici, kterou organizuje Asociace hráčů pokeru a kurzových sázek ZDE.

Zdroj úvodní fotografie: Profimedia