Brzy uplyne 8 měsíců od posledních voleb do Poslanecké sněmovny, a Česká republika stále nemá vládu, která by získala důvěru dolní komory Parlamentu. Na sklonku jara roku 2018 sociální demokraté (ČSSD) ve svém interním referendu rozhodují, zda utvoří menšinovou koalici s trestně stíhaným premiérem Andrejem Babišem (hnutí ANO), za tiché podpory komunistů (KSČM). Mezi těmito potenciálními partnery však panuje nedůvěra a v Poslanecké sněmovně funguje spojenectví mezi ANO, KSČM a fašistickou SPD, jištěná spřízněným prezidentem Milošem Zemanem. Pozor, aby další politický vývoj nebyl následující:
- Sociální demokrati ve svém stranickém referendu těsně odhlasují, že chtějí do koalice s Andrejem Babišem, přičemž rozhodne názorový vůdce pražské ČSSD Miroslav Poche, který chce být ministrem zahraničí.
- Jenomže potom už pana Pocheho nikdo nebude potřebovat, takže předseda socialistů Jan Hamáček vyhoví Miloši Zemanovi, a nominuje na ministra zahraničí nějakého prezidentova oblíbence.
- Jenomže jakmile vláda získá důvěru, premiér Andrej Babiš už žádné socialisty ani prezidenta nebude potřebovat, a dosadí na ministerstvo zahraničí, koho bude chtít.
- Jenomže potom už Pán Bůh nebude Andreje Babiše potřeboval, protože mezitím občany České republiky potrestá dost…
Ne že bych komukoli přáli cokoli zlého – dokonce ani estébákům, lhářům, zlodějům, podvodníkům, sprosťákům nebo zbabělým rasistům, natož našemu bezúhonnému premiérovi, noblesnímu prezidentovi, nebo odvážné a milosrdné většině českých občanů. Já jenom, že nikdy nikdo nemůže jistě vědět, k jakému účelu která účelovka doopravdy nakonec povede…
