Lidské civilizace mají svoje jazyky a písma, technologie a medikamenty. Zoologové však namítají, že také jiní živočichové spolu komunikují, pracují a pečují o sebe. Ostatní savci sice neumějí zachránit svého druha, pokud má zlomenou stehenní kost, ale vzájemně si čistí rány a projevují soucit.
Starověcí Řekové a Římané označovali vzdálené cizince jako „barbary“, často pohrdavě. První novověké velmoci tento termín převzaly, a samy sobě začaly říkat „civilizace“. Přitom vyšly z latinského adjektiva civilis, které nese několik významů – občanský, veřejný, politický, městský, ale také zdvořilý a přívětivý. Skutečnost však vypadala jinak. Evropští otrokáři a kolonizátoři nacházeli na cizích kontinentech lidské civilizace, ke kterým se mnohdy nechovali zdvořile ani přívětivě, nýbrž „barbarsky“.
Lidská civilizace rozšiřuje svůj altruismus
Filosof Immanuel Kant nejdříve rozděloval lidi na rasy: „ušlechtilé bílé Evropany“, „nekulturní měděné Američany“, „afektované černé Afričany“ a „žluté Indy, kteří nikdy nepřemýšlejí abstraktně“. Později však došel k universalistické morálce. Odmítl kolonialismus jako „civilizační misi“ a požadoval, aby afričtí ani američtí domorodci nebyli k ničemu nuceni.
Postupně přibývali myslitelé, kteří viděli lidskou civilizaci všude, kde existují města, jazyk a písmo, sdílený světonázor a mravní kodex, na nějž navazují společenské (kulturní, politické, ekonomické) organizace a systémy. Dlouhodobý trend popisuje filosof Peter Singer: Lidé odnepaměti rozšiřují sociální okruh, na který jsou schopni a ochotni aplikovat svůj altruismus. Začali rodinou, pokračovali kmenem, národem a rasou. Nyní přiznávají základní práva všem lidem, ale také některým zvířatům a dalším živým organismům. Singer apeluje, abychom pokračovali a zbytečně netrápili žádnou bytost, která může trpět.
Přece jenom jsme (trochu) jiní živočichové
Zvířata zasluhují respekt, totéž ovšem platí pro rozmanité lidské kultury. Antropoložka Margaret Mead nabourala západní konvence a podnítila pozdější sexuální revoluci, když v roce 1935 popsala různé sociální modely na Nové Guineji: V jednom kmeni jsou muži a ženy rovnoprávní, společně vychovávají děti. Ve druhém rodiče nejeví o svoje potomky zájem. Ve třetím kmeni vládnou ženy a muži pečují o domácnost…
Provokativní antropoložka studovala domorodé komunity taky v Polynésii a severní Americe. Zatímco jiní výzkumníci vyzdvihovali primitivní lovecké nástroje či náboženské symboly, ona zkoumala bezprostřední sociální život. Když byla tázána, co považuje za první doklad o civilizaci, odpověděla: „Archeologický nález lidské stehenní kosti, která se před 15 000 lety zahojila poté, co byla zlomena.“ Osamělý jedinec by prý takové zranění v divočině nepřežil. Potřeboval nějaké pečovatele, kteří efektivně spolupracovali nebo měli dostatečné zázemí (útočiště, potravinové zásoby), aby mohli několik týdnů úspěšně opatrovat imobilního pacienta.
Soucit projevují též primáti, sloni či kytovci
Zoologové neznají divoká zvířata, která by se starala o zraněného člena svojí smečky tak dlouho, dokud se neuzdraví jeho zlomená stehenní kost. Nicméně… „Potenciál projevit soucit a starat se o hendikepované jedince je vlastní snad všem druhům, které pečují o potomstvo. Rozdíl mezi lidmi a (ostatními) zvířaty je, jak už to bývá, spíš kvantitativní. Savcům, například primátům, slonům, nebo kytovcům chybí know-know. Neumí léčit zlomeniny, ale dokáží projevit soucit, být ohleduplný k poraněnému jedinci a pomáhat, například čistit rány,“ napsal nám Pavel Duda z Jihočeské univerzity.
Archeologické nálezy dokazují, že už neandrtálci před 50 000 lety zachránili hluchého kulhajícího druha, kterému chyběla jedna ruka. Ale… „Pokud nějaká lidská populace kočuje nebo migruje, je péče o vážně zraněné problematická. Je známo, že alespoň některé kočující populace zanechávaly přestárlé osoby, které by cestu v zimních podmínkách přežily jen těžko, na místě svému osudu,“ dodává Miloš Macholán z Masarykovy univerzity.
Autor úvodní fotografie: Gerd Maiss
