Paní Olga bydlí v moravském okresním městě, v útulném rodinném domku, kolem kterého rostou šípkové keře, rybízy a sedmikrásky. Tady ve svých 71 letech pobírá starobní důchod, prožívá malé radosti a velké starosti. Její názory mají v demokracii stejnou váhu, jako kdyby byla slavnou filmovou hvězdou nebo úspěšnou podnikatelkou. V následujícím rozhovoru tedy probereme politiku, kulturu i ekologii.
Paní Olga souhlasí, aby byly medializovány její názory, ale sama chce zůstat v ústraní. Proto nezveřejňujeme její skutečné jméno a úvodní doprovodná fotografie zachycuje jinou ženu podobného věku.
Máte nádherně rozkvetlou zahrádku.
Děkuji. Ale mám starosti kvůli suchu. V posledních letech bývají mírné zimy a potom rychle začíná léto. Třešně rozkvétají už začátkem dubna, místo prvního máje, a žně začínají v červnu. A mezitím málo prší.
Myslíte si, že probíhá klimatická změna?
Nevím. Mám jenom maturitu a celý život jsem pracovala jako účetní. Ale vidím, jak vysychá půda, kolik odpadků plave v řece. A zvířata bereme jenom jako produkty, přestože i kráva nebo prase cítí bolest.
Stát i Evropská unie financuje různé ekologické programy – retenční nádrže na dešťovku, čističky odpadních vod, biofarmy…
A lidé potom dál splachují pitnou vodou, načerno vypouštějí splašky do potoka, kupují vajíčka z klecových chovů… Nakonec záleží na tom, co chtějí, nebo nechtějí obyčejní lidé jako ty nebo já.
„Mám radost ze svých vnoučat, manžela, zahrádky a českých filmů.“
Co vám osobně dělá radost ve vašem soukromém životě?
Děti. Mám dvě vnučky a jednoho vnuka. Vždycky, když se vidíme, žasnu – jak zase vyrostli, co nového umějí…
Koloběh života.
Taky mám hodného manžela a svoji milovanou zahrádku. A ráda se dívám na české filmy.
Na které konkrétně?
Na staré s Werichem, Hrušínským nebo Menšíkem. I na novější – od Hřebejka, Svěráka a podobně. Akorát mě mrzí, že dnešní umělci pijí víno a kážou vodu.
„Herci zaprodávají svůj talent a potom vykládají, koho máme, nebo nemáme volit.“
Jak to myslíte?
Oni občas využívají toho, že jsou populární, a hrají v různých reklamách – na telefonní služby, na elektřinu, na pojištění a podobně. Tam nejde o umění, ani o žádnou charitu, ale jenom o peníze. Nic proti tomu, chtějí si pořádně vydělat, koupit si dům nebo auto. Ale když takhle prodávají svoji tvář a jméno, nemůžou nám přece zároveň kázat, koho máme, nebo nemáme volit a popisovat prezidenta nebo premiéra jako nejhorší padouchy.
Oni sami asi ve svém jednání nevidí žádný rozpor.
Mluvím sama za sebe. Nikomu svůj názor nevnucuji, ale nejsem sama. Pražští umělci se vždycky dlouhé roky věnují svým kšeftům a málokdy se zajímají o důchodce a další chudé lidi. A krátce před volbami začnou kázat o morálce. A potom, po volbách, jsou pražští novináři hrozně naštvaní, že venkovani hlasovali jinak.
Prozradíte, koho volíte vy?
Neprozradím. Ale můžu ti vyrýt pár sedmikrásek, kdyby sis je chtěl přesadit.
Tak to byste byla moc hodná.
