Tuhle jsem v supermarketu koupil vynikající mléko: Bylo husté, až krémové a na jazyku rozehrávalo překvapivé akordy příjemných chutí. Nadšeně jsem pročetl text na krabici, kde byl velkými písmeny podepsaný český mlékárenský podnik, jehož historii jsem potom na internetu prostudoval – příběh tvrdé práce, který by neměl upadnout v zapomnění, sahá hluboko do minulého století. Při další návštěvě téhož supermarketu jsem chtěl povedený nákup zopakovat. A kýženou krabici mléka jsem rychle našel – vypadala a posléze chutnala úplně stejně jako posledně, ale něco se přece jenom změnilo. Jméno tradičního českého výrobce bylo nově nahrazeno názvem koncového prodejce, tedy supermarketu, kterému jsem svým skromným dílem přispěl k tržbě.
Tesco dává sýrům svoje jméno. Jestlipak chová a dojí krávy?
Zapátral jsem, zdali jde o běžnou praxi; jestli jsou staré tuzemské značky vytlačovány logy supermarketů. Do oka mi padla letošní tisková zpráva britské společnosti Tesco: „200 novinek v kategorii mléčných výrobků je nově dostupných na obchodech Tesco, polovinu tvoří produkty vlastní značky.“ Jestlipak Tesco inzerované „novinky“ samo vyrábí, anebo jenom zakryje značku tradičního českého, moravského nebo slezského výrobce? A pokud platí druhá možnost, nezneužívá náhodou svého dominantního postavení, kdy stojí na pomyslném vrcholu nabídkového procesu, a tak do jisté míry může diktovat podmínky níže postaveným, i když neméně důležitým firmám?
Tesco mi neodpovědělo. A mlčí taky německé společnosti Billa a Penny Market, stejně jako nizozemský Ahold (Albert). Elementární slušnost však projevil německý Lidl, který odpověděl: „Filosofie prodeje naší společnosti je založena na privátních značkách. Pouze u nich můžeme dohlédnout na kvalitu a garantovat její stálost.“ (Pojem privátní značka v tomto kontextu zřejmě znamená Lidl, jakoby značky českých mlékáren nebyly soukromé, ale veřejné.)
Obchodní řetězec dále argumentuje, že potřebuje naplňovat velkou kapacitu, aby uspokojil početnou klientelu. „Proto pro nás může stejný výrobek vyrábět pod jednou privátní značkou více výrobců.“ Tuzemské podniky, které na svých produktech akceptují logo supermarketu, získávají větší odbyt i v zahraničních pobočkách svého většího partnera. „A protože se jedná o výrobky živočišného původu, musí být na etiketě minimálně uvedeno číslo výrobního závodu. My uvádíme přímo jmenovitě daného výrobce.“
Některé mlékárenské značky ustoupily logům supermarketů
A co samotní výrobci? Potlačují svoje značky dobrovolně, anebo víceméně z donucení? Na úrovni mlékárenských podniků panuje zdrženlivost. „Děkujeme za možnost k vyjádření, ale nevyužijeme ji,“ odvětila například Mlékárna Hlinsko, a.s. „Vedení naší společnosti se nebude k záležitosti vyjadřovat,“ napsali z Lactalis CZ, s.r.o. Pouze Rudolf Daněk z rolnického mlékařského družstva (RMD) Mlékárna Olešnice prozradil: „Protože vyrábíme specifické produkty, upřednostňujeme prodej výrobků pod vlastní značkou, ale jsou případy, že dodávky pod privátní značkou jsou jedinou možností, jak na daném řetězci prodávat – např. Lidl má většinu výrobků pod vlastní značkou.“
Plně chápu, pokud této zajímavosti nepřikládáte velkou váhu. I obchodní řetězce mají dlouhou historii, a navíc legální cestou vydělávají mnohem více peněz, než jakákoli obyčejná mlékárna. Ostatně svoje fanoušky má taky vědeckofantastický žánr, který dostal jméno kyberpunk: zatím neskutečný, ale představitelný svět, ve kterém obří korporace získají drtivou moc, zatímco chudí jedinci a malé firmy budou zaměnitelnou spodinou. Já ale doufám v budoucnost, ve které má každý člověk a podnik svoje základní práva, například právo na svoje hrdé jméno, na rovné zacházení a férové podmínky. A proto budu kupovat jenom výrobky, jasně označené jménem skutečného výrobce.
