Buďto začneme tržní cenou prodávaného zboží, ke které přidáme daň z přidané hodnoty (DPH). Nebo rovnou vyčíslíme celkovou fakturovanou částku, a teprve dodatečně odvodíme, jaký podíl připadne státu. Výpočet DPH každopádně obstará obousměrná kalkulačka.

Plátce odvede daň, kterou hradí poplatník

Naši poslanci zavedli matoucí názvosloví, ale informovaného občana nepopletou. Podle zákona č. 235/2004 Sb. jsou plátci DPH všichni podnikatelé, kteří v posledních 12 měsících svým zdaňovaným obratem přesáhli 1 000 000 Kč, nebo o tento status sami požádali. Následně musejí odvádět státu určitý podíl z ceny, kterou naúčtují svému zákazníkovi: 21 %, 15 %, nebo 10 %. Například pivo patří do různých sazeb, podle toho, jak bylo podáno konzumentovi – podrobnosti popisujeme ve speciálním článku (ZDE). Spotřebitelé, kteří daný produkt nebo službu kupují, jsou podle zákona poplatníky DPH.

Od zemědělce, přes supermarket, po spotřebitele

  1. V ilustračním příkladu předpokládejme, že malý zemědělec prodá supermarketu svoji zeleninu, kterou ohodnocuje na 100 Kč. Jenomže patří mezi plátce DPH. Proto musí připočítat 15 Kč (15 %), které také naúčtuje svému odběrateli a odvede státu.
  2. I pomyslný supermarket patří mezi plátce DPH. Odmění zemědělce (dohromady 115 Kč), ale sám chce vydělat. K dosavadní ceně připočte svoje služby, například za dalších 120 Kč. Svoji přidanou hodnotu musí navíc zdanit, a proto přidává 18 Kč (15 %).
  3. Konečný zákazník, alias poplatník DPH, uhradí výslednou cenu: 253 Kč (100 Kč za zeleninu + 120 Kč za supermarket + 33 Kč jako daň).

Produkci a servis, neboli každou přidanou hodnotu nakonec zaplatí finální spotřebitel. Kupříkladu uvedený supermarket odečte DPH na vstupu od dodavatele (15 Kč) z celkové DPH na výstupu k odběrateli (33 Kč). Státu odvede pouhých 18 Kč, které ovšem uhradil konečný zákazník – například chudý důchodce.

Výpočet DPH „zdola“, nebo „shora“ od celkové ceny

Daň odvodíme dvěma různými cestami, obě vedou ke stejným výsledkům.

  • Buďto začneme „zdola“ tržní cenou (eventuálně navýšenou o jiné – spotřební nebo energetické – daně), ze které spočítáme 21%, 15%, či 10% podíl. Například: Nezdaněná zelenina v supermarketu stojí 220 Kč, takže při 15% daňové sazbě násobíme koeficientem 0,15, a vyjde DPH 33 Kč.
  • Nebo rovnou vyčíslíme celkovou fakturovanou cenu, a daňovou srážku odvodíme „shora“. Například: Zdaněná zelenina v supermarketu stojí 253 Kč, od kterých odečteme (253 Kč / 1,15), a opět vyjde DPH 33 Kč.

Při elektronických transakcích můžeme započítávat každý halíř, respektive zaokrouhlovat na setiny. Zatímco když platíme hotovostí (bankovkami a mincemi), konečnou částku zarovnáváme na celé koruny.

Zdroj úvodní ilustrační fotografie: pixabay.com

1 komentář

  1. Spotřební daň má smysl u luxusního zboží, u cigaret a alkoholu, u fosilních paliv. Ale danit chleba nebo kojeneckou kašičku? To mi hlava nebere.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno