Můžeme si koupit více, nebo méně zboží ve srovnání se zahraničím? Skutečně nás svým materiálním blahobytem předstihli Slováci? Dohnali jsme svým bohatstvím nějaký západoevropský stát? Podobné otázky vzbuzují zvědavost. Srovnáme tedy platy a ceny uvnitř různých států. Pomůže nám koncept, zvaný parita kupní síly, podle kterého sestavuje mezinárodní žebříčky hned několik významných organizací.

Parita kupní síly (kupní síla) ve střední Evropě

Graf vyjadřuje hodnotu práce průměrného Rakušana/Němce/Čecha/Slováka/Poláka, přičemž zohledňuje rozdíly mezi tuzemskými a zahraničními cenami. Řečeno odborným jazykem, srovnáváme státy podle hrubého domácího produktu přepočteného na jednoho obyvatele, ve standardu kupní síly. 100 je průměr Evropské unie. Vidíme, že naši germánští sousedé mohou nakupovat asi o 50 % více zboží a služeb.

ŠIRŠÍ MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ najdete v závěrečné tabulce!

  • podle CIA: parita kupní síly (PPP) jako hrubý domácí produkt na obyvatele v amerických dolarech
  • OECD: parita kupní síly (PPP) jako počet jednotek národní měny mající nákupní sílu rovnou 1 americkému dolaru
  • Eurostat: parita kupní síly (PPP) jako počet jednotek národní měny mající sílu rovnou 1 průměrné měnové jednotce v EU
  • Eurostat: index cenových hladin (PLI) vyjadřující nižšími čísly lacinost a vyššími čísly drahotu
  • Eurostat: hrubý domácí produkt na obyvatele zohledňující odlišnost zahraničních cen ve standardu kupní síly (PPS)

Tradičně a moderně pojatá parita kupní síly

Původní koncept vycházel z předpokladu, že měnové kurzy odpovídají poměrům mezi cenami. Například za jedno euro musíme ve směnárně zaplatit přibližně 26 českých korun. Teoreticky můžeme očekávat, že stejný vztah najdeme mezi cenovými hladinami eurozóny a České republiky. Kdyby tedy platila tradiční parita kupní síly, tak česká cena malého točeného piva kolem 26 Kč znamená německou cenu téhož produktu 1 euro, což ale odporuje realitě berlínských nebo vídeňských hospod, kde necháme za třetinku spíše kolem 4 eur. Lidská společnost zkrátka funguje složitěji a vyžaduje poctivější studijní přístup.

Důsledně měřená parita kupní síly (anglicky Purchasing Power Parity, zkráceně PPP) srovnává, kolik českých korun stojí tuzemský nákup – a kolik cizích peněz stojí tentýž nákup v zahraničí. Jinými slovy popisuje, kolik jednotek které měny dáme za stejné množství zboží a služeb v jejich domovských zemích. Metodika výpočtu pokročila, ale není jednotná. Parita kupní síly vychází různým institucím jinak, což uvidíme na příkladech.

Parita kupní síly podle CIA a OECD

Ústřední zpravodajská služba USA (CIA) hodnotí prosperitu České republiky následovně. Nás hrubý domácí produkt, neboli všechno zboží a služby vytvořené na tuzemském území, přepočítá na ceny běžné ve Spojených státech amerických. Součet vydělí počtem obyvatel České republiky, a vyjde „parita kupní síly“: 35 500 dolarů na osobu a rok, tedy více než polovina ve srovnání se Spojenými státy. CIA přiznává nedostatky. Různé trhy mají svoje specifické výroby, což někdy komplikuje převod mezi měnami.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) taktéž bere Spojené státy jako měřítko, ale postupuje jinak. Na různých národních trzích porovnává ceny podle ekvivalentních produktů. Například zjistila, že běžný český nákup stojící 131 Kč lze ve Spojených státech pořídit za 10 dolarů. Parita kupní síly mezi Českou republikou a USA v tomto případě činí 131/10 – tedy 13,1.

Evropská parita kupní síly a mezinárodní srovnání

Evropský statistický úřad (Eurostat) porovnává dlouhou řadu produktů a shrnuje, že za stejné zboží musíme doma vyplatit 18krát více svých peněžních jednotek, než naši sousedé. Takže parita kupní síly (Purchasing Power Parity, PPP) české koruny vůči Evropské unii činí 18. Přitom máme poměrně nízké ceny, jak jsme ostatně zjistili už návštěvou berlínské nebo vídeňské pivnice. Celkový index cenové hladiny (Price Level Index, PLI) ukazuje, jaký procentuální podíl má parita kupní síly na skutečně obchodovaném měnovém kurzu. Pokud označíme unijní průměr jako 100, České republice náleží číslice 64, což znamená poměrně levnou nabídku obchodů.

Podobně jako CIA, také Eurostat poměřuje hrubý domácí produkt počtem obyvatel. Ale pozor! Zohledňuje cenové rozdíly mezi vnitrostátními trhy tak, že hrubý domácí produkt vyjádřený národní měnou vydělí její paritou, čímž vyjde takzvaný standard kupní síly (Purchasing Power Standard, PPS). Nyní dokážeme procentuálně poměřit bohatství spotřebitelů: Unijní průměr označíme stovkou a obyvatelům České republiky vyjde poměrně slabá kupní síla 89. Přitom jsme bohatší než Portugalci, Řekové a obyvatelé ostatních postkomunistických zemí. Parita kupní síly evidentně není primitivním statistickým pojmem, nakonec jsme však úspěšně našli odpovědi na úvodní otázky.

 CIA (PPP)OECD (PPP)Eurostat (PPP)Eurostat (PLI)Eurostat (PPS)
Belgie466000.803622 1.10484112.3117
Česká republika3550013.10675518.01956489
Dánsko499007.238366 9.95149141.2125
Estonsko 318000.5508740.75735674.277
Evropská unie409000.7273651100100
Finsko443000.903962 1.24279123.3109
Francie438000.7968211.09549106.7104
Irsko755000.813289 1.11813 127.8184
Island51800140.823693193.608171.6130
Itálie381000.7581210.719178 101.896
Japonsko42800105.27034699.594086102.7105
Lucembursko1063000.9003860.890462141253
Maďarsko29500131.999634138.885266 58.368
Německo504000.7869690.779292104.4123
Nizozemsko536000.8250460.815056114.6128
Norsko7180010.16943613.9812151.9150
Polsko295001.798323 2.4723853.270
Rakousko499000.8009091.10111112.2128
Portugalsko304000.5921910.81415982.877
Řecko277000.5984190.82272182.272
Slovensko330000.494128 0.6793406567
Slovinsko344000.6005520.82565484.285
Španělsko383000.6575710.90404693.092
Švédsko515009.09948212.5102134.7122
Velká Británie441000.7132830.980639117.4105
Švýcarsko614001.2202061.67757165.6158
Turecko269001.4507951.9945946.465
USA5950011.37482117.9145

Zdroje najdete pod odkazy: Podle CIA parita kupní síly (PPP) jako hrubý domácí produkt na obyvatele v amerických dolarech; podle OECD parita kupní síly (PPP) jako počet jednotek národní měny mající nákupní sílu rovnou 1 americkému dolaru; podle Eurostatu parita kupní síly (PPP) jako počet jednotek národní měny mající nákupní sílu rovnou 1 průměrné měnové jednotce v EU, index cenových hladin (PLI) vyjadřující nižšími čísly lacinost a vyššími čísly drahotu, hrubý domácí produkt na obyvatele zohledňující odlišnost zahraničních cen ve standardu kupní síly (PPS). Data vyjadřují rozdíly v roce 2017. Dále je parita kupní síly sledována Světovou bankou.

13 KOMENTÁŘE

  1. Kaufland, to je pro nás zlatíčko v obchodních řetězcích, i díky jeho cenám stoupá parita kupní síly v České republice! Ale Kaufland zaměstnavatel v Berouně – Česká republika – velmi zlí šéfové, kteří perzekvují, diskriminují a šikanují nově příchozí zaměstnance. Diskriminují i brigádníky v důchodu, kteří dělají, co mohou. Prosíme, vyměňte vedení, které je absolutně neprofesionální – vůči nově příchozím zaměstnancům se vyjadřuje velmi vulgárně a zle. Prosíme o pomoc a zadostiučinění. Děkujeme. Prosím o odeslání této zprávy na ústředí do Německa.
    Občané okresu města Berouna

  2. Mnohokrát díky za čtivo, už nejsem úplný trotl. Přesto mě zaráží (s vědomím nepřesností), že jedno pivo za 27 Kč = 4 €. To by pak znamenalo, že ve skutečnosti 1 E = 6,75 Kč. V případě zavedení eura bych ale Kč měnil v bance, tedy podle měnového kurzu, tj. 27 Kč!!! To je v právním státu možné? A kde by zůstal zisk z této finanční transakce? V ČNB? V jiné zahraniční bance? V jiné zemi? Ve kterém HDP které země?

    • Dobrý den, pane Teznere, děkuju Vám za dobrou otázku. Každá peněžní měna má vlastně sloužit k tomu, abychom prostřednictvím jedné jednotky dokázali porovnat hodnotu všech výrobků a služeb, což není skromná ambice. Například čistý vzduch při procházce lesem nestojí nic (kromě jízdenky na autobus nebo benzínu, který jsme potřebovali ke svému výletu), zatímco hamburger v nejmenovaném řetězci rychlého občerstvení stojí docela hodně peněz, ačkoli podle mého selského rozumu má reálně menší hodnotu. Ještě větší absurdity najdeme, když porovnáme dva odlišné státy – například právě Česko a Německo. Nejhůře placený dělník dostane v Drážďanech skoro 5-krát vyšší mzdu, než kdyby odvedl stejnou práci v Praze. Jak je to možné?

      Dvě různé lidské společnosti (populace) aktuálně přikládají stejným věcem odlišnou hodnotu. Podobně v německé hospodě přikládají čepovanému půllitru piva výrazně vyšší hodnotu (přes 100 Kč), než v české hospodě (několikrát méně). Při převodu peněz mezi různými měnami ovšem potřebujeme jednoduchý kurz – jedna ku dvěma, nebo 1:27 apod. Kdo určuje, jaký kurz aktuálně platí?

      Centrální banky, finanční trhy, spekulanti, ale také obyčejní lidé například na zahraniční dovolené – když prodávám české koruny a kupuji chorvatské kuny, můžu malinko snížit hodnotu svojí měny a zvýšit hodnotu kuny (protože co je masově nabízeno a prodáváno, klesá na hodnotě – zatímco co je masově poptáváno a kupováno, stoupá na hodnotě). Každý ale můžeme individuálně prodělat, i vydělat – podle toho, co přesně kde nakoupíme.

      Například když si v mnichovské hospodě koupíte pivo, proděláte. Po zohlednění kurzu a ceny totiž zaplatíte zhruba 4-krát více, než kdybyste si zašel na pivo ve vlasti. Ale na druhou stranu, v německém supermarketu můžete vydělat. Po zohlednění kurzu a ceny tam totiž běžné potraviny stojí někdy méně, než u nás.

      V prvním případě (český spotřebitel v německé hospodě) zůstane zisk směnárníkovi a německému hospodskému. Ve druhém případě (český spotřebitel v německém supermarketu) zůstane zisk směnárníkovi a českému spotřebiteli. A kdybychom platili stejnou měnou, můžeme směnárníka úplně škrtnout, nákupem v cizím obchodě byste mohl vydělat ještě více.

      Sečteno a podtrženo, nelze jednoduše říci, kdo rozhoduje o měnové paritě, ani kdo vydělává na odlišných kurzech. Respektive rozhodují všichni ekonomicky aktivní lidé svými nákupy a prodeji, a vydělávají „chytřejší“. Ve výsledku není nic stoprocentně jisté a všechna hospodářská aktivita stojí především na vzájemné mezilidské důvěře, že přijímané oběživo bude mít aspoň podobnou hodnotu zítra jako dneska.

      • Takže se nám vyplatí mít euro, nebo ne? Když touto měnou platí většina Evropské unie, odpadnou mezičlánky, směnárny atd.? Nebo jde o politické, případně rovnou o ideologické rozhodnutí?
        Děkuji za odpověď.
        VB

        • Vaclave, já osobně bych euro bral, protože je silnější měnou (odolnější vůči různým spekulantům, kteří dokázali zamávat například i britskou librou) a denně obíhá mezi cca půl miliardou lidí (což se hodí, pokud chci občas cestovat nebo podnikat i v jiných evropských zemích, eventuálně fandím-li našim exportérům a importérům…). Ovšem zároveň jde o politiku a určitou ideologii (myšleno hodnotově neutrálně – komplexní soubor nějakých idejí), jako ve všech významných společenských a ekonomických otázkách: Věřím, že bude lepší, když budou Evropané držet pohromadě. Podobně jako preferuji českou soudržnost (spíše než aby existovala separátní moravská republika a měna…) atd.

  3. Díky za rozšíření problematiky (a obzorů). Takže pokud to dobře chápu, ČNB masivním nákupem € za Kč zvyšuje jeho hodnotu. Ale v rámci jakého regionu? Hodnota € se tím zvýší všem, kteří jej mají? V celé Evropě? V celém světě? Nebo jen ve směnárnách ČR? A zvýší se současně i hodnota € vůči hodnotě Ł nebo $? Nebo se změní pouze vztah € a Kč, takže směna Kč -> Ł -> € bude výhodnější než směna Kč -> € (bez uvažování poplatků), protože ČNB Ł nenakupuje?

  4. Opět Vám přeju dobrý den, pane Teznere – a díky za doplňující otázky. Pro jistotu budu citovat Českou národní banku (ČNB), která popisuje svoje intervence následovně: „Intervence na devizovém trhu na oslabení koruny znamenají, že centrální banka nakupuje cizí měnu a prodává koruny. V případě potřeby, tedy bude-li se kurz koruny obchodovat na úrovních neslučitelných s kurzovým závazkem ČNB, zahájí tým obchodníků v Sekci bankovních obchodů ČNB automaticky nákupy zahraniční měny za koruny. Tímto způsobem ČNB bude bránit posílení kurzu přes úrovně, které by už nebylo možné interpretovat jako poblíž hladiny 27 CZK/EUR.“ (Například na podzim roku 2013 informovala, že takhle utratila 200 miliard Kč.)

    Nakupovaná měna by teoreticky měla stoupnout na ceně všude (i když třeba jenom nepatrně a za předpokladu, že jiné události ve světě nepůjdou opačným směrem; například rozpad eurozóny by pravděpodobně poslal euro dolů, bez ohledu na počínání ČNB) – v českých směnárnách, v celé Evropě, v celém světě, vůči všem protihodnotám (nejenom vůči české koruně, ale i například vůči libře, která nyní ke všemu výrazně oslabila kvůli Brexitu, apod.).

    Sečteno a podtrženo, parita kupní síly nyní kvůli intervenci národní banky klesá všem lidem, kteří mají svůj majetek uložený převážně v českých korunách. Ale ČNB věří, že vlastně zlevňuje tuzemskou výrobu, a tím pádem posiluje vývoz do zahraničí. Zároveň podporuje inflaci (česká měna relativně ztrácí svoji hodnotu), takže jsme nucení (lidově řečeno) „neškudlit koruny doma pod polštářem“, ale utrácet, což opět rozhýbává ekonomiku a zrychluje růst hrubého domácího produktu. V dlouhodobém výhledu by tedy měla kupní síla průměrného občana stoupnout. Ovšem například oba poslední prezidenti (Zeman i Klaus) intervenci centrální banky kritizovali, protože o pozitivních důsledcích pochybují.

  5. Ano, utrácejte a rozhýbejte ekonomiku. Zároveň šetřete na důchod, na železnou rezervu, uživte sebe a svou rodinu, zaplaťte nájem, energie, ale kde na to brát a nekrást? O dovolené si může nechat běžný občan jen zdát. Slabá měna a její neustálé znehodnocování znehodnocuje naše úspory. Proč šetřit? Pro zisky bank? Pak ať nám vlády vykládají o šetření na penzi, když peníze nejsou solidní komodita. A kolik občanů má na to, aby nakupovali nemovitosti, akcie, zlato apod. Na ty chudší naše vlády nemyslí a když, tak s nějakými drobky v době voleb. Inu divoký kapitalismus s žebráckými mzdami. A ti naši, národní bankou podporovaní exportéři, opravdu odvádějí daně našemu státu? Také si nejsem jistá, zda oslabování koruny má jen sama pozitiva. Jde o podporu exportu oproti importu a úsporám běžného občana. Proto doufám ve změnu, která nám nebude ukrajovat z našich úspor.

  6. „…Tradičně pojímaná parita kupní síly tedy vyvozuje, že česká cena čepovaného piva kolem 27 Kč znamená německou cenu piva 1 euro, což ale odporuje realitě berlínských nebo vídeňských hospod, kde necháme za půllitr spíše kolem 4 eur…“ – Můj ty Tondo, kam pisatel chodí v Praze na pivo za 27 kaček? Tohle jsou neuvěřitelně demagogické články. Neberte pivo v Berlíne nebo ve Vídni, ale někde na maloměstě.

    • Jardo, jestli považujete za demagoga každého, kdo zná levnější hospody, nechtěl bych trpět vaší arogancí. V Praze samozřejmě lze koupit půllitr do 30 korun – například v Klubu Blatnice (Kunratice), Café V lese (Vršovice), Hany Bany (Praha 1), 007 (Strahov). Různé zdroje potvrzují, že v Německu stojí pivo asi třikrát více než v Česku (vizte ZDE nebo ZDE). Ale v tomto případě nejde o přesnou částku, nýbrž o ilustrační příklad, že nelze odvozovat vnitrostátní ceny zboží podle mezinárodního měnového kurzu.

  7. Takže, kdyby si exportéři nechali platit výhradně jen v korunách, znamenalo by to hromadný nákup koruny a tím pádem by koruna šla nahoru?

  8. Hezky to píšeš, Petře, a taky víš, kam jít na levné pivko. Ale parity se podle různých zdrojů, zejména OECD a Eurostatu, dost liší. Nemohl bys doplnit nějaké úvahy o tom, které metody výpočtu PPP jsou relevantnější pro které účely, respektive skupiny občanů? Zajímá mne užití vhodného PPP v návaznosti na analýzy a porovnání mezinárodního median net worth jednotlivců/domácností (třeba z csfb wealth report)
    Díky. E.

    • Endy, díky. Paritou kupní síly (PPP) podle mého názoru vyjadřuje: CIA výkonnost místní ekonomiky, OECD a Eurostat platební sílu dané měny, přičemž našim potřebám lépe vyhovuje poslední jmenovaná instituce, protože používá „evropský spotřební koš“. Median net worth bohužel neznám, ale myslím, že správným směrem vykročil Český statistický úřad, když použil standard kupí síly (PPS, takže zohlednil rozdíly mezi vnitrostátními cenovými hladinami) ke srovnání průměrných mezd. Výsledky považuju za velmi zajímavé:

      – Před zohledněním odlišných cenových hladin vyšla průměrná tuzemská mzda jako 37 % průměru Evropské unie.
      – Po zohlednění cenových hladin vyšla průměrná tuzemská mzda jako 59 % průměru EU.
      – Přitom výkonnost tuzemské ekonomiky v PPS vyšla jako 86 % průměru EU.

      Což podle mého mínění znamená, že jsme v kontextu Unie státem nízkých cen (levné práce i levného zboží), ačkoli svojí výkonností příliš nezaostáváme. Důvodem současné situace je možná odliv kapitálu (vytvořeného bohatství) za hranice, do centrál nadnárodních korporací, neboli daň za záchranu řady podniků (Škoda Auto sice nezkrachovala, ale centrálu má v Německu), konzervatismus českého spotřebitele (proč bych odcházel od České spořitelny, když jsem tam celý život?) a všelijaké „slevové akce“ (proč bych nakupoval potraviny od místního zemědělce, když mám ve schránce krásný leták od Aholdu?).

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno