V poslední čtvrtině kalendářního roku bývá zeměkoule nakloněná tak, že jarní polokouli nastavuje Slunci, zatímco naši severní hemisféru od životadárné hvězdy odklání. Přirozené světlo a teplo proto musíme nahrazovat zářivkami, několika vrstvami oděvu a vytápěním. Po letních radovánkách zprvu zažíváme šok, ale když smysly přivyknou novým podmínkám, vidíme a cítíme kolem sebe poezii: báseň o podzimu! 🙂
- Jiří Žáček: PODZIM
- František Hrubín: PODZIM
- František Hrubín: UŽ JE PODZIM
- Jan Skácel: BABÍ LÉTO
- Redakce: BÁSEŇ O PODZIMU I.
- Redakce: BÁSEŇ O PODZIMU II.
Jiří Žáček: PODZIM
Na obloze tiše čtu si:
na jih odlétají husy.
Na zahradě za úvozem
jablíčka už zvoní o zem.
Na polích podzim hospodaří,
k večeru si mlhu vaří.
František Hrubín: PODZIM
Padá listí, zlaté, rudé,
je ho plná zahrada.
A co potom padat bude,
až to listí opadá?
Potom bude padat sníh,
co ho bude na větvích.
Co ho bude všude, všude,
jen to slunko bude rudé!
František Hrubín: UŽ JE PODZIM
Už je podzim, hnědá hlína lepí se nám na paty
a z modrého nebe zbylo jenom Hance na šaty.
Draku, hledej mezi mraky ještě kousek plátýnka,
ať si může modrou sukni ušít také maminka.
Jan Skácel: BABÍ LÉTO
Včera letěl vzduchem první bílý vlas.
Zazvonil,
když zvolna k zemi padal –
a slova,
hrubá, nepokorná slova
v hrdle uvázla mi jako rybí kost.
Mé léto,
ty už také šedivíš?
Je tomu tak
a podzim přijde zítra.
Zas celé stromy budou odlétat,
zas ptát se budem,
kam a komu vstříc.
A ticho, chudé jako polní myš,
tu a tam za zády nám pískne.
Mé léto,
ty už také šedivíš?
Redakce: Báseň o podzimu I.
Nad pracovištěm se ještě klenou
živé vzpomínky na dovolenou.
Kolegyně přivezla olivy
a palírně dozrávají slívy.
Listoví zlátne a přitom drží
ve větvích, nad zalidněnou strží.
Včely v posledním dějství baletu
mávají křídly babímu létu.
Někdo dokonce obědvá venku:
Dělníci projídají stravenku.
Salám a pivko, zatím žádný grog
a jaro začne za pouhý půlrok.
Redakce: Báseň o podzimu II.
Spálené listí stoupá k ozonu,
cestovky ukončily sezónu.
Za létem míří hejna vlaštovčí
a beránci hledají vlast ovčí.
Poslední z nadpozemských vandráků
v bezvětří zapadne do bodláků.
Okřídlený ještěr jako loutky
na provázku vodí loukou floutky.
Poezie zavadí o prózu
ve sníženém letovém provozu.
Obloha se zbavuje mindráků
ze sepraných dělnických modráků,
předstírá uniformu stewarda,
zbarvenou krví prince Edwarda,
zatímco první červánek stříká
pod oštěpem svatého Jiříka.
Papíroví draci jako loutky
na provázcích poslouchají floutky.
Poezie zavadí o prózu
ve zvýšeném letovém provozu.
