Prostý český lid uvěřil, že v belgické metropoli kuje pikle mocný bubák, který ničí naše životy: nevolený bruselský úředník. Čím dříve pochopíme jednoduchá fakta, tím lépe pro nás! Přeceňovaná Evropská komise, ve které má každý členský stát jednoho zástupce, pouze navrhuje nové právní předpisy. Předložené koncepty potom zamítá, nebo přepisuje Evropský parlament, přímo zvolený občany. Ale aby nová legislativa začala účinkovat, musí kromě poslanců výraznou většinou souhlasit ještě Rada EU, kam vždycky každý členský stát posílá jednoho ministra.

V Evropské unii máme nadproporční zastoupení

Evropská unie tedy rozhodně netrpí žádným demokratickým deficitem, aspoň oproti České republice, kde dostaly kraje podstatně menší pravomoci. (Nemluvě o historických zemích, které po pádu bolševismu vůbec nebyly obnoveny.) Naopak, neveliká Česká republika má v unijních institucích výrazně nadproporční zastoupení. No považte: Obyvatelstvo našeho státu tvoří 2,09 % Evropské unie, v Evropské komisi však zabíráme 3,57 %, v Evropském parlamentu 2,8 % a v Radě EU 3,57 % (stejně jako v Evropské radě, která spojuje premiéry a prezidenty).

Abychom opravdu netrpěli žádný diktátem, většinu unijní legislativy tvoří směrnice, tedy obecné cíle. Například: Objem potravin, které vyhazujeme do popelnic, snížíme aspoň o polovinu. (Mimochodem, tuhle ambici prosadili čeští poslanci Telička a Poc.) Jak přesně cíle dosáhneme, záleží pouze na tuzemských zákonodárcích.

Unijní instituce jsou 33x levnější než český stát

A abychom netrpěli sebelítostí, můžeme (ale samozřejmě nemusíme!) přijímat dotace, které nám posílají daňoví poplatníci bohatších států. Přidělené granty pochopitelně nelze použít na totální blbosti, ale jinak opět záleží na našich prioritách. Je libo nové dětské hřiště? Opravíme kanalizaci? Podpoříme místní firmy? Do unijního rozpočtu také přispíváme, ale suma sumárum, ročně dostaneme asi o 60 miliard Kč více, než kolik sami přisypeme.

Přitom institucemi Evropské unie proteče 1 % HDP celého společenství, takže těžko můžeme příčetně hovořit o byrokratickém molochu. Vždyť český stát „zabaví“ a utratí zhruba třetinu bohatství, které domácí ekonomika vyprodukuje! Když tedy srovnáme poměrnou nákladnost unie a českého státu, dostaneme čísla 1:33. Pravda, „Brusel“ nerozděluje důchody, které představují největší kapitolu veřejných rozpočtů, takže naše srovnání poněkud kulhá. Ale unie financuje třeba nejlepší navigační systém na světě, přičemž centrála systému Galileo leží v Praze.

Evropská komise

Evropská komise čítá 28 členů, každá členská země tam nominovala svého vyslance. Nejde však primárně o národní zájmy, nýbrž o blaho celého společenství. Češka Věra Jourová (ANO) řeší spravedlnost, spotřebitelská práva a dále taky rovnost mezi muži a ženami. Co konkrétně dělá? Například tlačí na společnost Volkswagen, jehož auta vypouštěla příliš mnoho emisí, aby byl společensky odpovědný.

Evropský parlament

Evropský parlament čítá 751 hlav, mezi kterými najdeme 21 „našinců“ (vizte níže). Ovšem poslanci jsou rozdělení hlavně podle stranické příslušnosti, respektive ideových frakcí – a taky podle specializovaných výborů, ve kterých zpracovávají navržené texty, hledají vyjednávací pozici vůči Komisi a Radě apod. Celkově nyní převažují lidovci (216), následují sociální demokraté (189), konzervativci (74), liberálové (68), radikální levice (52) a další.

  • Martina Dlabajová (ANO, ALDE, tedy liberálové): rozpočtová kontrola + zaměstnanost a sociální věci
  • Dita Charanzová (ANO, ALDE): vnitřní trh a ochrana spotřebitelů + měření emisí v automobilovém průmyslu
  • Petr Ježek (ANO, ALDE): hospodářství a měna + daňová rozhodnutí
  • Jan Keller (ČSSD, S&D, tedy socialisté): zaměstnanost a sociální věci
  • Jaromír Kohlíček (KSČM, GUE/NGL, tedy levice): průmysl, výzkum a energetika
  • Kateřina Konečná (KSČM, GUE/NGL): životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin + měření emisí
  • Petr Mach (Svobodní, EFDD): ústavní záležitosti
  • Jiří Maštálka (KSČM, GUE/NGL): právní záležitosti + vnitřní trh a ochrana spotřebitelů
  • Luděk Niedermayer (TOP 09, EPP, tedy lidovci): hospodářství a měna + daňová rozhodnutí
  • Pavel Poc (ČSSD, S&D): místopředseda výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin
  • Miroslav Poche (ČSSD, S&D): průmysl, výzkum a energetika
  • Stanislav Polčák (STAN, EPP): místopředseda výboru pro regionální rozvoj
  • Jiří Pospíšil (TOP 09, EPP): vnitřní trh a ochrana spotřebitelů
  • Olga Sehnalová (ČSSD, S&D): vnitřní trh a ochrana spotřebitelů + měření emisí
  • Michaela Šojdrová (KDU-ČSL, EPP): místopředsedkyně výboru pro kulturu a vzdělávání + práva žen a rovnost pohlaví
  • Jaromír Štětina (TOP 09, EPP): zahraniční věci
  • Pavel Svoboda (KDU-ČSL, EPP): předseda výboru pro právní záležitosti
  • Pavel Telička (ANO, ALDE): místopředseda Evropského parlamentu, místopředseda frakce ALDE, doprava a cestovní ruch
  • Evžen Tošenovský (ODS, ECR, tedy konzervativci): průmysl, výzkum a energetika
  • Jan Zahradil (ODS, ECR): mezinárodní obchod
  • Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL, EPP): občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci + rozpočtová kontrola

Rada EU

Rada EU vždycky čítá 28 duší, každý členský stát tam vysílá jednoho ministra podle otázek, které jsou zrovna na programu. Tady běží především o dílčí národní zájmy. Za Českou republiku tedy jezdí ke kulatému stolu členové našeho vládního kabinetu.

  • Lubomír Zaorálek – zahraniční věci (kromě obrany a obchodu), obecné záležitosti (kromě koheze)
  • Karla Šlechtová – koheze
  • Ivan Pilný – hospodářské a finanční věci
  • Martin Stropnický – obrana
  • Jiří Havlíček – konkurenceschopnost (průmysl a vnitřní trh), energetika a telekomunikace, obchod
  • Milan Chovanec – vnitřní věci
  • Robert Pelikán – spravedlnost (justice)
  • Richard Brabec – životní prostředí
  • Daniel Herman – kultura
  • Kateřina Valachová – vzdělávání, mládež a sport
  • Miloslav Ludvík – zdraví
  • Michaela Marksová – zaměstnanost a sociální věci
  • Dan Ťok – doprava, konkurenceschopnost (vesmír)
  • Pavel Bělobrádek nebo Kateřina Valachová – výzkum a vývoji
  • Marian Jurečka – zemědělství a rybolov

Nuže, opravdu vypadá Evropská komise jako všemocná mafie, která bez demokratického mandátu devastuje náš nebohý (český, moravský) národ? 🙂

7 KOMENTÁŘE

  1. A co schvalování dohod jako TTIP, které jsou utajeny, protože EU má strach z lidí (v některých případech byla tato smlouva utajena i před politiky, kteří o ní přímo hlasovali)? Co cenzura internetu a médií ohledně migrace, protože lidé by se mohli bouřit? To jsou znaky demokracie? Ovšem největší problém je ideová vyprázdněnost EU. K čemu volby, když není, koho volit? Jsem člověk, který by chtěl z EU federaci, ale federace má být silnější než její části. K čemu je jednota, pokud vede k destrukci všech?

    • Dobrý den, pane Jakube. Můžu Vás uklidnit.

      Veškeré výstupy z jednání mezi EU a USA o případném uvolnění vzájemného obchodu jsou zveřejňovány pod TÍMTO odkazem. Bohužel (zatím) jenom v angličtině, španělštině, francouzštině, italštině a polštině, ale jsou tam. Soudní dvůr EU navíc nedávno rozhodl, že národní parlamenty (tedy poslanci a senátoři v Praze) můžou takové dohody jako TTIP vetovat (soud řešil podobnou smlouvu mezi EU a Singapurem, konečný verdikt však lze aplikovat taky na chystanou „transatlantickou“ úmluvu).

      O migraci naprosto volně kolují pravdy i nepravdy. Například pan Tomio Okamura tvrdě kritizuje i válečné uprchlíky, jeho videa mají mnohatisícovou sledovanost a žádný cenzor proti němu nezasahuje. V Řecku a Itálii mají s migranty všednodenní osobní zkušenost a bouří se? Ne. Naopak v Madridu nebo Barceloně občas lidé demonstrují za přívětivější azylovou politiku.

      Unie není o nic myšlenkově chudší, než Česká republika, spíše naopak. Jednak existuje široká škála stranických frakcí: lidovci, sociální demokrati, liberálové, konzervativci, radikální levice, zelení, nacionalisti bojující proti unii (Petr Mach a spol.) – všichni a taky další jsou zastoupení v Evropském parlamentu. A potom, připadají Vám následující ekonomické, ekologické a sociální cíle naší unie „vyprázdněné“?:

      energetická nezávislost, bezpečnostní nezávislost na USA a Rusku, šetrné zacházení s potravinami, minimalizace odpadů, bezplatný bezdrátový internet na každém veřejném prostranství, vyrovnávání životní úrovně mezi bohatšími a chudšími regiony, ochrana spotřebitele (například do 2 let dostanou úřady typu České obchodní inspekce právo, aby vypnuly podvodné e-shopy), pravdivé informace o výrobcích (například aby „pomazánkové máslo“ bylo skutečně máslo, a ne třeba paštika), emisní limity pro automobilky (srovnejte, jaké smrady museli chodci vedle silnic čichat před 20 lety a nyní), studijní pobyty v zahraničí, boj proti daňový rájům a únikům, snadné dohledání plátce DPH přes jednotný evropský vyhledávač atd.

      Klidně Vám uvedu ještě stovku dalších „bohulibých“ cílů, které odhlasovali naši poslanci a ministři. Tohle osobně považuji spíše za ideovou plnost. Nebo jaké ideje preferujete Vy? Omezení mezinárodního obchodu, potápění uprchlických člunů ve Středozemním moři (včetně kojenců) a umlčení sociálních liberálů (humanistů), aby v médiích dostávali prostor jenom rasisté typu pana prezidenta Zemana? Doufám, že ne :-). Popravdě, vystoupení České republiky z unie bych považoval za historickou tragédii našeho národa. A ačkoli většinou považuji hrozby emigrací kvůli výsledkům voleb za nedůvěryhodné tlachání, v takovém případě bych svoji rodinku chtěl přestěhovat jinam (Slovensko, Slovinsko, Španělsko – možností vidím víc). Aby děti nevyrůstaly v prostředí, kde lidé věří nesmyslům a podléhají zbytečné panice.

      • Dobrý den,

        smlouvu TTIP jsem uvedl jako příklad, a zveřejnění proběhlo teprve po mnoha peticích, které vznikly na základě úniků jejích částí. V době prvních hlasování veřejná nebyla a nebýt úniků, možná by veřejnost nedonutila EU zveřejnit před jejím schválením ani ten zbytek. Tento způsob schvalování není jen u TTIP, ale stává se běžným: viz ZDE.

        U uprchlíků máte pravdu v tom, že by bylo ideální rozlišit uprchlíky a migranty, ale ideální řešení někdy nejde zrealizovat, a pokud se o to pokusíte, můžete udělat více škody než užitku. EU nemá přehled o tom, kdo je kdo a zjistit to by bylo tak drahé, že to nikdo pořádně dělat nebude (nepořádně to budou dělat všichni). A lidí v daných zemích často přibývá i přes úbytky z migrace a bojů – můžeme brát donekonečna a jediným výsledkem bude zmenšení bezpečnosti a nezvladatelné sociální dávky. Trpět bude stále stejně nebo i více lidí, protože v problémových zemích se stihnou namnožit. Navíc budou trpět díky teroristickým útokům i lidé v EU. A i za uprchlíky by měly nést zodpovědnost státy, které se podílely na destabilizaci daných území, ať už přímou intervencí nebo přímým či nepřímým prodejem zbraní. A pokud boje mezi nimi vznikly samy, musí zvítězit ten silnější a zavést pořádek – protože jakýkoliv pořádek je lepší než boj a Západ nezavede pořádek, protože by to znamenalo omezení prodeje zbraní, zmenšení vlivu v místech těžby ropy a především – není možné zavést tam pořádek bez počátečního teroru, který je politicky nekorektní, a tak každý zásah Západu spíše situaci zhoršuje – Západ systematicky likviduje pořádek, který se mu nelíbí.

        Pokud jde o Tomia Okamuru, to že kritizuje válečné uprchlíky, není nepravda, ale názor. A pokud se nějaká nepravda objeví a upozorní na reálný problém, může být i užitečná. (To samozřejmě neplatí v dobře fungujícím systému, ale do toho máme daleko).

        Dále používáte „hraní na city“ s kojenci. Chcete říct, že pokud někdo použije kojence jako živý štít, tak si může dovolit cokoliv? A bohužel, pokud se jakýkoliv organismus množí rychleji, než se dokáže uživit, tak vymírá. Pokud chcete omezit úmrtnost, musíte buď omezit porodnost (Čína – politika jednoho dítěte, Indie – placení lidem za sterilizaci, Evropa – konzumní způsob života), nebo dotovat něco, co se neuživí, nedává žádnou hodnotu, a roste – v tom případě je jen otázka času, kdy ty dotace nezvládnete. Spousta lidí v EU nemá peníze, aby uživila více svých dětí, proč by měli živit cizí?

        U ideové vyprázdněnosti je nutné říct, že nezáleží na počtu ideí, ale na tom, aby v ně (a ve způsob jejich naplnění) lidé věřili. Která strana je schopna nabídnout ideje, kterým bude skutečně věřit třeba jen 20 % lidí? Tím myslím skutečně věřit, nejen že dají hlas nejmenšímu zlu. A hodně lidem nestojí volby ani za to nejmenší zlo a volit nejdou. Problém je, že cíle, které uvádíte, se slibují pořád – a výsledky viditelně pokulhávají. Energetická nezávislost se prosazuje řadu let – nezávislí evidentně nejsme a dílčí úspěchy nejsou nijak zvlášť přesvědčivé. Vyrovnání chudších regionů děláme tak, aby se dalo dělat pořád a nikdy neskončilo. – Nevyrovnalo se ani východní a západní Německo, Řecku se udržuje dluh v takové výši, aby nemohl být splacen, ale aby ani nekrachovalo a nemohlo začít od začátku. Boj proti daňovým rájům probíhá tak, že daňové ráje jsou i přímo v EU. EU slibuje, pracuje, plní plány – ale nakonec se u důležitých věcí ukáže, že výsledky nemají takový efekt, jaký se myslelo.

        A snad nejhorší problém EU a Západu – neschopnost řešit své vymírání přizpůsobivých lidí a pokus doplňovat obyvatelstvo nepřizpůsobivými lidmi.

        Nakonec musím připustit, že ČR není lepší než EU, ale prosazení změn v jednotlivém státě je snazší než prosazení změn v EU.

        • Opět Vám přeju dobrý den, pane Jakube. Taky děkuju za kultivované reakce na můj „euro-hurejský“ článek a diskusní příspěvek. „Diskrétnost“ úvodních rozhovorů ohledně TTIP osobně chápu – třeba velké korporace nevěděly, oč přesně jde a nemohly efektivněji „lobbovat“. Díky za odkaz na médium paní Ilony Švihlíkové, patří určitě mezi lepší, poctivější weby na českojazyčném internetu. Na údajně utajená jednání o „evropských zákonech“ se zeptám našich europoslanců, píšu totiž o unijní legislativě pro http://www.ekonomicky-denik.cz a zatím vždycky jsem projednávané směrnice i regulace poměrně lehce našel. Bývají tam vyznačené návrhy Komise a potom parlamentní verze, o které potom poslanci hlasují.

          Jako příklad uvedu hojně diskutovanou směrnici o kontrole nabývání a držení zbraní. ZDE uvidíte každé jednání o dotyčném „právním aktu“: Komise „vykopla“ svůj návrh, potom mockrát jednali národní ministři vnitra (za nás tedy mohl celkem 18 krát argumentovat a obhajovat české stanovisko pan Milan Chovanec), 2 krát jednal Parlament. Přitom každá „směrnice“ pouze stanovuje nějaké cíle, konkrétní provedené záleží na národních zákonodárcích.

          Samozřejmě souhlasím (stejně jako všichni příčetní lidé), že nelze přijmout všechny potenciální imigranty. Tím mezním případem s utopeným kojencem jsem nechtěl citově vydírat, ale prostě popsat fakt. Mezi trosečníky najdeme i novorozence, respektive chudáky, kteří utekli před smrtí. Řekové ani Italové migranty do vody neházejí, možná jsou tedy kulturně úplně jiní než Češi, Maďaři nebo Poláci. A/ Možná tedy skutečně do společné unie nepatříme. B/ Anebo taky chceme trosečníky vytáhnout, prověřit a potom ubytovat – nebo vyhostit, aspoň dokud máme prostředky na nějakou pomoc. V takovém případě mi připadá společné řešení problému logické: V řeckých a italských táborech pečlivě vybereme, kdo podle nás zasluhuje azyl a nabídneme mu dočasný pobyt. Nic víc není naším závazkem. Například Slovensku stačilo, že nahlásilo volné kapacity – nikoho nepřijalo, a přesto má „pokoj“.

          Obecně souhlasím, že hlavním problémem je skepse – absence víry. Jenomže víra není nějakou romantickou láskou na první pohled, která sama přijde. Pevná pozitivní víra vyžaduje hodně silnou vůli, vědomé a racionální rozhodnutí, sebezapření a celoživotní úsilí, navzdory nekonečným problémům a bolesti. Já třeba nevěřím, že lze problémy národního státu v moderním světě řešit samostatně. Svět je příliš propojený, zmenšený technikou a technologiemi.

          Jistě, Unii trvalo 10 let, než telefonním operátorům přikázala, že nesmějí účtovat poplatky za roaming. Možná potrvá dalších 10 let, než Nizozemsko a Kypr povinně zavedou férové daně, než podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie dosáhne třetiny, než Drážďany doženou Hamburk a Ostrava Prahu. Ale řekněte mi tedy, čemu věříte Vy. Paní Švihlíková z časopisu Argument má pochopení pro Putina, Le Penovou apod. Přitom v Rusku je obrovská majetková nerovnost, stát tam funguje jako gigantická benzínová pumpa, důchody zamrzly, učitelé musejí ve volném čase brigádničit, protože nemají reálnou vyhlídku na valorizaci platů, v Čečně jsou masakrovaní homosexuálové, jenom protože kluk žije s klukem. Pro mě není těžké věřit, že Evropská unie postupuje lepším směrem, než Rusko, Čína, Venezuela, Británie, USA atd.

          • Dobrý den, nevím, zda jste to s tou kultivovaností myslel ironicky nebo ne, ale při zpětném pohledu se mi můj příspěvek moc kultivovaný nezdá.

            Dále se ptáte, čemu věřím – to je problém, nemůžu najít nic, čemu bych věřil (a hledat se snažím), a snad proto jsem ochoten přistupovat i na radikální řešení. Napětí mezi přistěhovalci a původním obyvatelstvem roste, už to nejsou jenom teroristické útoky přistěhovalců, ale občas i snaha původního obyvatelstva vzít spravedlnost do vlastních rukou. A problémy porostou. To je blízko občanské války.

            Pokud říkáte, že není možné přijmout všechny imigranty, pak je ale nutné přesně stanovit hranici, kolik jich můžeme přijmout. Po přijetí kvóty se ale dostanete do problému, co s těmi ostatními, a nevyřeší se nic – máte stejný problém jako na začátku a navíc plnou kvótu migrantů.

            Na otázku, zda EU postupuje lépe než ostatní mocnosti, nelze jednoznačně odpovědět – ve spoustě věcí je EU skutečně lepší, ale například v případě imigrace bych upřednostnil spíše postup Japonska nebo Austrálie, v případě ekonomické efektivity nebo ostatních oblastí by se také našlo pár zákonů v jiných státech, které by neškodilo okopírovat. Nejde hodnotit ostatní státy jako celky, ale je nutné vybrat těch pár věcí, které dělají dobře, z těch se poučit a to, co je lepší v EU, si ponechat. To, že je nějaký systém horší jako celek, neznamená, že jsou horší všechny části.

            Není nutné lodě s uprchlíky potápět, ale je nutné je vracet (a nejen lodě, ale i migranty z pevniny). Bohužel jako jedinou možnost trvalého řešení vidím opětovnou kolonizaci Afriky (nebo problémových oblastí) s tím, že ze začátku sice zavede tvrdý režim, ale veškeré zisky z kolonie budou dány na další vývoj těchto oblastí a zvyšování jejich životní úrovně. Pak můžete dělat pokusy s postupným uvolňováním tvrdého systému, ale ze začátku je nezbytný.

            Vyrovnávání regionů v EU je problém, protože na to nestačí dotace. Je nutné postavit zde podniky, které zajistí vyšší přidanou hodnotu, vyšší platy a nebudou zisky odčerpávat do jiných regionů. To dotace nemohou zajistit (hlavně to odčerpávání zisků).

            U daňových rájů uvidíme – pokud se to do 10 let nevyřeší, uznáte, že jde o systémový problém (nadměrná moc korporací, nedostatečná razance unie) a nejen pomalost způsobenou rozvážností? U každého projektu je nutné říct předem, jak dlouho jsme ochotni čekat. Většinou ale stejně nevíme, co dělat, pokud se plán nesplní.

            Obnovitelné zdroje způsobují další problémy – zabírají spoustu místa, výroba (a likvidace) zařízení není vždy ekologická a nezřídka je prováděna v Číně, což naši soběstačnost moc nevyřeší, zvyšují se náklady a dodávky energie nejsou stabilní (záleží na počasí). Hodně problémů poroste s dalším instalovaným výkonem. Ale vývoj technologií nelze předvídat a třeba se časem uchytí. Asi bych ale spíš věřil projektům jako ITER, ten je ovšem mezinárodní (i když hlavní podíl má EU), ale i u toho je nutné podotknout, že se výrazně zpožďuje za plánem, a že například Čína dělá podobný projekt daleko rychleji.

            Přes veškerou snahu však původní obyvatelstvo EU vymírá, příjmová nerovnost obyvatel se zvyšuje, zvyšuje se i počet nepřizpůsobivých obyvatel a efektivita ekonomického systému (kapitalismu) se snižuje. To nejsou projevy dobře fungujícího systému. A utěšovat se tím, že ostatní jsou na tom (v některých ohledech) hůř, není moc uspokojující.

          • Dobrý den, pane Jakube, nic jsem nemyslel ironicky, opravdu díky za podnětné komentáře. Mám ale pocit, že Vaše představy obsahují vnitřní rozpory, možná právě proto, že zkoušíte spojit výhody rozporných systémů.

            V úvodním příspěvku jste pochyboval o demokratičnosti EU, následně ale kritizujete její pomalost, protože například Čína buduje některé projety rychleji. Jenomže demokracie je ze svojí podstaty pomalá. Pokud má významnou roli každý členský stát a centrálním orgánům chybějí pravomoci, můžeme jakožto dvouprocentní česká minorita leccos blokovat, ale potom logicky věci postupují dopředu pomalu.

            Taky jste nejprve navrhoval, aby zodpovědnost za příliv migrantů nesly země, které severní Afriku, blízký východ, Afghánistán apod. destabilizovaly například prodejem zbraní – a vzápětí navrhnete opětovnou kolonizaci. Jenomže na zmíněných regionech pravděpodobně nepřímo vydělávají taky české zbrojovky, náš prezident dokonce na nedávném brněnském veletrhu IDET prohlásil, že další využití prodané techniky není naše starost. A mezi nejproblematičtější regiony patří Kongo, které bylo nejprve rozvráceno kolonizací (belgický král Leopold II. tam nechával… ale nebudu „citově vydírat“ dětmi) a nyní slouží jako otrokářský zdroj materiálů pro výrobu naší elektroniky (počítačů, telefonů) – možná znáte TENTO dokument.

            Mohl bych pokračovat, ale abych shrnul svůj názor, samozřejmě související s mojí životní situací: Ve vesnici, kde nyní žiju (cca 600 obyvatel), byla nedávno postavena kanalizace, čemuž velmi pomohly právě evropské dotace; nyní už nejsou splašky vypouštěny do potoka. Žije tady taky rodina neznámé etnicity, vychovává několik černoušků a není s nimi vůbec žádný problém; umějí dobře česky, pracují, děti hrají s ostatními dětmi fotbal atd. Hlavní obživou mojí rodiny (2 rodiče, 2 malé děti) je tento web, obchodně zajištěný prostřednictvím irské firmy (žádná tuzemská firma zatím nedokázala obstarat reklamu, ani jiný zdroj příjmu), přičemž právě díky unii trávím úředními formalitami pouze asi 15 minut měsíčně. Jinak tady pomocí článků a diskusních fór pomáhám lidem, aby brali aspoň takové platy, mzdy, důchody a sociální dávky, na jaké mají ze zákona právo. Kdyby se unie rozpadla, kdyby byly obnoveny celní a další bariéry, asi bych svoje samostatné podnikání ukončil a nejspíš skončil jako námezdní služebník nějaké nadnárodní korporace. Takže mně současné trendy vyhovují, lepší alternativu momentálně nevidím a Vaše obavy chápu, ale jsem optimista 🙂.

          • Dobrý den, ve věcech, které píšu, občas rozpory jsou, je to tím, že skutečně hledám, čemu věřit a nic takového jsem zatím nenašel. Ale ve vámi uváděných věcech rozpory nijak velké nevidím.

            Kolonizaci Afriky jsem navrhoval s tou podmínkou, že veškeré zisky z této kolonie budou použity na její rozvoj a zvyšování životní úrovně jejího obyvatelstva. Ta podmínka je klíčová (a jako obvykle těžko splnitelná v kapitalismu). Kromě toho kolonie zavedou pořádek – zatím západ „poráží diktátory“, ale není schopen zavést pak v problémových oblastech pořádek – a to je další kámen úrazu. Nevadí mi boj v Africe, pokud je krátkodobý a splní svůj účel. Vadí mi, pokud se zbytečně protahuje a nevidím pozitivní výsledky. Chyba byla u toho vydělávání peněz zbrojovkami a – asi jsem tu odpovědnost za uprchlíky měl chtít jen po státech, které tyto boje vedou a neprokáží, že v krátké době vedly ke zvýšení úrovně daného afrického státu a k omezení migrace (k pozvednutí úrovně nevedla z těch válek žádná, takže odpovědnost nesou všechny).

            To, že Čína postupuje v některých věcech rychleji, je dáno spíš tím, že na konkrétní projekty je konkrétní čas, a v případě nedodržení termínu jsou zaváděny určité sankce vůči odpovědným lidem. Pravda, v Číně možná až moc tvrdě, ale v EU jsou sankce takové, že se odpovědní lidé bojí spíše udělat větší (někdy politicky nekorektní) rozhodnutí než toho, že nedodrží termín. Pokud u nějakého projektu není dodržen termín, mělo by to mít za následek citelné snížení platů u profesionálních činností a navíc pozastavení politické činnosti (zákaz kandidovat na podobnou pozici) v jednom dalším volebním období u politických činností.

            Demokracie nemusí být nutně pomalá. Stačí pozorovat průzkumy, dělat nové, ověřovat je a zařídit se podle toho. Příklad ZDE. V rychlé demokracii prostě není možné spoléhat se jen na volby (kde jsou dány myšlenky, kterým většina lidí nevěří), ale je nutné monitorovat názory obyvatel neustále a přizpůsobit se. Průzkum samozřejmě není referendum, ale pokud jde o věc, o kterou se zajímá většina obyvatel, mělo by být buď vypsáno skutečné referendum (evropské) nebo, pokud jde o méně důležitou věc, by o tom měl hlasovat alespoň europarlament – hlasování europarlamentu by možná mělo přijít automaticky po průzkumu, kterého se zúčastní určitý počet obyvatel, nebo má určitý počet zhlédnutí na internetu. Odezvy na tyto průzkumy jsou však nízké. A přistěhovalectví je jedna z věcí, která za referendum určitě stojí (a je mnohem rychlejší než nekonečné dohadování politiků). Ale otázka samozřejmě nesmí být položena účelově (nesmí být jedno řešení zbytečně extrémní, jako například topit uprchlíky nebo přijímat, ale například pustit do EU nebo nepustit, popřípadě tak jak je to v uvedeném průzkumu). Možná bych šel tak daleko, že by se udělal elektronický systém pro referenda (aby to vyšlo levněji něž klasická referenda), a jednou za rok by se podle monitorování internetu zvolila 3 nejdiskutovanější témata a o těch se hlasovalo. Nebo zavést na internetu místo, kde budou lidé referenda navrhovat a pomocí anket vybírat – žádné problematické shánění určitého počtu popisů, ale prostě každý rok tři referenda (současně), která nasbírají nejvíce podpory.

            Pokud jde o dotace EU – jejich výsledek musí být takový, aby oblast po nějaké době už dotace nepotřebovala (opět ta doba musí být předem dána). Pokud musíte dávat stejným místům neustále nové a nové dotace, je něco špatně. (Konkrétně tenhle problém je zase špatně řešitelný v kapitalismu – nebo už neoliberalismu? – a na návrh jiného ekonomického systému nemám čas, ale jsem si jistý že by šlo). Stálé dotace mohou být pouze ty, které chodí do všech zemí EU stejně. A i u těch musí být vidět výsledky v určitých časových harmonogramech.

            To, že znáte imigranty, se kterými není problém, neznamená, že není celkově problém s imigranty. Otázka (možná taky na referendum) je, zda nám pár bezproblémových imigrantů stojí za no-go zóny, teroristické útoky a další problémy. Vím, že by se migranti měly posuzovat jednotlivě – ale ono to není možné, mnoho teroristických útoků provedli ti, kteří dlouho žili bezproblémově, nebo i potomci imigrantů, kteří žili bezproblémově. Posuzovat imigranty jako celek je špatné – ale nevidím lepší možnost.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno