Námezdní pracovníci svěřují zaměstnavatelům nejcennější lidskou investici: svůj čas, duševní a tělesnou energii. Šéfové naproti tomu dobrovolně přijímají závazek, že vybudují prosperující podnik, kde panují důstojné podmínky a všichni vydělávají dost peněz. Pokud manažeři zklamou, přichází v úvahu stávka. Oporu najdeme v několika právních předpisech, především v Listině základních práv a svobod a zákoně o kolektivním vyjednávání (č. 2/1991 Sb.).
Pracovníci mají nejdříve vyjednávat prostřednictvím odborů
Začněme mezinárodními dokumenty, které Česká republika dobrovolně přijala. Listina základních práv a svobod otevírá problematiku článkem 27, kde v odstavci 4 stojí: „Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.“ Stávka tedy není povolená v nejvyšších patrech justice, armádě, státní policii, hasičům, na celnicích, ve věznicích nebo zpravodajské službě.
Listina základních práv Evropské unie pokračuje ve článku 28: „Pracovníci a zaměstnavatelé či jejich příslušné organizace mají v souladu s právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi právo sjednávat a uzavírat na vhodných úrovních kolektivní smlouvy a v případě konfliktu zájmů vést kolektivní akce na obranu svých zájmů, včetně stávky.“ Osmadvacet členských států se tedy shoduje, že máme především usilovat o konsensus. A teprve pokud nikam nevede vyjednávání, personál firmy může přejít k nátlakové akci.
Nesmíme svévolně ničit majetek ani zastavovat provoz
Pro naše potřeby bude nejdůležitější český zákon č. 2/1991 Sb., podle kterého vyjednávají odborové organizace se zaměstnavateli. V § 16, odstavci 1 tam stojí: „Nedojde-li k uzavření kolektivní smlouvy ani po řízení před zprostředkovatelem a smluvní strany nepožádají o řešení sporu rozhodce, může být jako krajní prostředek ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy vyhlášena stávka.“ Tato krajní situace ovšem nastává, jenom pokud souhlasí podstatná většina kolektivu: Hlasuje minimálně polovina zaměstnanců, kterých se týká projednávaná smlouva a souhlasí aspoň 2/3 přítomných.
Odborová organizace musí nejpozději 3 pracovní dny předem písemně ohlásit zaměstnavateli začátek, důvod, cíle, počet zapojených kolegů a pracoviště, která budou pozastavena. Během stávky potom spolupracuje tak, aby byl zabezpečený majetek a provoz pokračoval tam, kde nelze jinak. Životy svých klientů chrání například zdravotníci, sociální pracovníci nebo lidé v telekomunikacích. „Stávkokazové“ smějí normálně nastoupit na svoje místo. Ostatní sice mají omluvenou absenci a nemohou být nahrazeni nově nabranými lidmi, ale nedostanou zaplaceno. Akce končí, jakmile odborová organizace rozhodne, o čemž bezodkladně písemně informuje zaměstnavatele.
Stávka lékařů, učitelů, taxikářů, autobusáků nebo pilotů
Existují taky jiné případy, kdy bývá nátlaková akce legální. Zákon obvykle slouží jako vzor, přestože tam nejsou explicitně zmíněné všechny přijatelné motivy. A Státní úřad inspekce práce upozorňuje, že stávka není právem osamoceného jedince, nýbrž odborových organizací. Připomeňme nejvýraznější případy, kdy zaměstnanci protestovali tak, že neplnili svoje povinnosti.
- Zaměstnanci irské letecké společnosti Ryanair v červenci 2018
- Zaměstnanci francouzské letecké společnosti Société Air France, S.A. na jaře 2018
- „Stávka studentů“ 15. března 2018: protest proti nejvyšším ústavním činitelům
- „Stávka pražských taxikářů“ v únorů 2018: protest proti konkurenci, společnostem Uber a Taxify
- „Stávka lékařů“ 18. října 2017: protest proti současnému systému rozdělování peněz, e-Receptům a EET
- Autobusáci v dubnu 2017 za vyšší mzdy
- Učitelé 1. září 2003 za zachování 13. a 14. platů
